Ještě před vydáním alba „Dead Elysium“ tvrdil kytarista australských Vanishing Point Chris Porcianko, že novinka bude stát za dlouhé čekání. Jasně, jednak tohle tvrzení použije každý, kdo se s vydáváním desky byť jen o něco málo opozdí, jednak svoji laťku mají tihle power progresivci nasazenu velice vysoko. Na straně druhé, Vanishing Point nejsou z těch, kteří by alba sekali jak Baťa cvičky (za posledních třináct let je „Dead Elysium“ druhou, kterou vypustili), takže v jejich případě se jedná o běžný kolorit života kapely. Už méně obvyklá se zdá rošáda, která nastala u rytmické sekce. Byť s přihlédnutím k rozestupům, které Vanishing Point mezi alby mají, nelze ve skutečnosti, že bývalá rytmika Simon Best - Christian Nativo je podepsána pouze pod jednou deskou, hledat nějaké vyhrocené a nefunkční vztahy v kapele. A vzhledem k tomu, že s nováčkovským duem Gaston Chin - Damien Hall se do skladeb při zachování stoprocentní kvality dostala ještě větší lehkost (až určitá tanečnost v tom nejlepším metalovém smyslu slova), je zjevné, že Porcianko ani v nejmenším nemluví do větru.
Vanishing Point se tradičně povedlo namíchat velmi chutný a pestrý koktejl nálad – úvodní důrazná a nenásilně nátlaková titulka dokonale propojuje hrubší riffy s hladivými klávesami (jeden z nejzásadnějších taháků celého alba) a v dynamicky pulsující skladbě je velmi rafinovaně zamaskovaná elegantní melodie, do optimistické „Count Your Days“ a dramatické „To The Wolves“ pronikne lehký nádech hardrocku a do hlasu Silvia Massaro prosákne něco z kouzla typického pro Ronnieho Atkinse, radost, vykukující z parádního riffu v „The Fall“ je ohromně nakažlivá, do klenuté melodie „Recreate The Impossible“ ideálně pasuje volnější pasáž s hostující Jennifer Borg, napínavá „Shadow World“ s chytlavě explozivní motivem a přitažlivě vypjatým vokálem představuje asi nejvypjatější tvář kapely a ideální vyvrcholení nabídne vzletná a emotivní „The Ocean“.
Vanishing Point opět s obrovskou lehkostí vyučují, jak udělat silnou desku s výbornými nápady, s ideálně namíchaným poměrem bombastičnosti a nepřeplácanosti, elegance a tvrdosti, propracovanosti a přístupnosti, rozmanitosti a soudržnosti. Je otázka, jestli lze takovouto muziku udělat ještě lépe, ale při kvalitách Vanishing Point si raději půl bodík v kapse ponechám. Mistrovská práce!
|
