 „Už se odkláníme od vikingských témat,“ tvrdí frontman norských Einherjer Frode Glesnes v rozhovoru, který nám poskytl u příležitosti vydání nové desky „North Star“. To by mohlo fanoušky této severské formace trochu vyděsit, ovšem jedná se jen o zdání. Textově tato kapela překračuje starou rétoriku a sune se spíše do osobní roviny, ale co se týče hudební stránky, je vše v naprostém pořádku. Tedy alespoň zdánlivě, pokud se odhlédne od faktu, že Einherjer nepatří mezi velké experimentátory, měnící styl ze dne na den. Hudebně se tato kapela znovu pohybuje v klasickém viking metalovém žánru, v němž jsou slyšet vlivy symfonického blacku, ale i starého heavy metalu. Ten je na „North Star“ možná trochu dominantnější než kdysi, tento fakt ještě umocňuje výhradní použití anglických textů, což je oproti předchozím deskám jedna z nejviditelnějších změn projevu kapely.
Pozorný fanoušek také zaznamenal, že došlo ke změně i na kytarovém postu. Dlouholetého člena Aksela Herløea nahradil nováček Tom Enge, který patří k dlouholetým spolupracovníkům Frodea Glesnese, čímž je dáno, že zná typický styl Einherjer. Z hlediska diskografie je důležitá tato výměna spíše lidsky než že by nějak postihla znění alba. A to i proto, že Enge se ke kapele přidal až na konci tvůrčího procesu „North Star“. Většinu kytar na albu nahráli Ole Sønstabø a sám Glesnes, což se projevilo na naprosto typickém zvuku kapely a vznikla tak nahrávka, která navazuje na minulou „Norrøne Spor“ ale i na starší alba „Norrøn“ nebo „Av Oss For Oss“, tedy na alba vydaná po prvním rozpadu kapely.
Úvodní „The Blood And The Iron“ byla druhá vydaná píseň před vypuštěním desky, ale celkově jde o skladbu, která „North Star“ definuje nejlépe. Je energická, skoro až heavymetalová, dokáže pečlivě skrývat vlivy symfonického black metalu, tedy prvku, který byl pro Einherjer vždy důležitý. Skladbě dominují údery bubenických kladiv, doplněné o silné kytarové riffy a skryté melodické nápady. Pilotní singl „Stars“ jde trochu jiným směrem, vlivy symfonického blacku vystupují na povrch daleko více a zřetelněji. Vrchol zažijí Einherjer v bezmála osmiminutové „Ascencion“, která se nejvíce pyšní dramatickou strukturou, částečně podobnou tomu, kam směřovali Bathory v období alba „Hammerheart“. Svou potemnělou atmosférou, dokreslenou kytarovými party Oleho Sønstaba, přemisťuje posluchače do vikinského období, přičemž se nezapomíná ani na ozvěny typicky severského black metalu.
V podobném duchu se drží následující „Higher Fire“ ale na rozdíl od „Ascencion“ je Grimarův projev srozumitelnější, což je věc, která nejvíce nahrává heavymetalové stránce alba. Za povišmnutí stojí také předposlední „Listen To The Grave“. Ta pomalu uklidňuje emoce, rozpoutané předchozích dějem a pozvolným tempem se přesouvá do finálového zážitku „Chasing The Serpent“, který se od zbytku desky nejvíce liší zpěvákovým projevem. Frode v něm spíš vypráví příběh, který hodně čerpá z osobních zážitků, než aby vyvolával duchy starých Vikingů. V této písni lze také slyšet nejzajímavější kytarová sóla z celé desky. Ta v poslední minutě dojdou zklidnění v ambientní duchu, v němž se ozve dominantní klávesový motiv.
Album je stavěné na silných a chytře napsaných refrénech, které z něho dělají přístupnější záležitost než byly minulé nahrávky. To je deviza, ze které by Einherjer mohli žít i v dalších letech, protože pro letošek se prezentují skutečně dobrou deskou.
|
