Původní sestava Walking Papers se od tři roky starého alba „WP2“, smrskla na polovinu. Zmizeli z ní dva nejviditelnější členové, bubeník Barrett Martin, někdejší člen kapel Screaming Trees, Mudhoney nebo sezónní hráč R.E.M. a basista Duff McKagan, který dal přednost hraní v domovských Guns N`Roses. Nečekalo se, že tato ztráta Walking Papers položí, protože tahle kapela po stránce skladatelské nikdy příliš nestála na Martinovi ani McKaganovi, ovšem byli to právě oni, kteří k této kapele přitáhli pozornost. Proto třetí album „The Light Below“ vyšlo v naprosté tichosti, jeho emisi zaznamenali pravděpodobně jen ti nejskalnější fanoušci frontmana a zajímavé figury alternativně rockové scény, Jeffa Angella. Ten v mezičase dal dohromady novou sestavu Walking Papers, která pozbyla hvězdný charakter, ale i tak po stránce muzikantské dokáže konkurovat té předchozí.
Spolu s Angellem zůstal kapele věrný klávesista Benjamin Andreson, jeho spoluhráč z dnes už pravděpodobně nečinné formace The Missionary Position. Odpadlíky nahradili basista Dan Spalding a bubeník Will Andrews, což jsou na seattleské scéně poměrně známá, léty protřelá jména, ovšem nikterak zasahující do povědomí mainstreamového publika. Možná i proto novinka „The Light Below“ oproti „WP2“ ztratila komerční ambice, ovšem ani její předchůdkyně neměla za hlavní cíl atakovat přední místa hitparád. Zde je ale ponor do alternativnějších vod ještě znatelnější. Klasický seattleský zvuk, z něhož vyšel nejen grunge, ale i alternativní rock devadesátých let, čili jakýsi mix garážového rocku, folku, blues a posthardcorové neurvalosti, ve svém zvuku využívají i Walking Papers, přičemž na novince to vystupuje na povrch markantněji než v minulosti.
Angell je bezesporu skvělý skladatel, který si umí pohrávat s harmoniemi a melodiemi, ale i s celkovou náladou skladeb, která díky němu má specificky temnou a na „The Light Below“ až stísněně klaustrofobickou atmosféru. To je pravděpodobně nejdůležitější prvek, působící jako tmel celého alba a mající přitažlivý charakter. Úvod alba je ještě dost podobný předchozí desce, na začátek nahrávky kapela umístila obě věci – „The Value Of Zero“ a zejména vynikající „What Did You Expect?“, kde střídá pochodové tempo s ozvěnami gothic rocku. Od následující „Divine Intervention“ se začíná nořit do temného, mlžného oparu, kde se využívá staré blues, stejně jako disharmonické, až postrockové pasáže. Walking Papers je v této poloze v současnosti dobře. Jako kdyby se halili do těžkých, ocelových mraků, z nichž vystřelují blesky zcela neuchopitelných melodií, rozhodně ne jednoduchých na prvních pár poslechů.
Oproti předchozím nahrávkám je „The Light Below“ mnohem složitější a méně přístupná. Nemá jasně danou rockovou strukturu, místy z ní dokonce vyčnívají asociace na tvorbu Nicka Cavea, kterou však Angell zabalil do originálního obalu, kde se mísí rocková tvrdost s bluesovou naléhavostí a temnou gotickou atmosférou. Nejlépe toto spojení symbolizují skladby „Stood Up At The Gates Of Heaven“, „Going Nowhere“ a bezmála desetiminutová epická záležitost „Creation Reproduction And Death“, která je jakýmsi monumentálním vrcholem alba. Přestože kapela pak nasadí přímočařejší, rockovější záležitost „Rich Man`s War“, hustá atmosféra by se stále dala krájet. Možná jen závěrečná skladba „California (One More Phone Call)“ má trochu pozitivnější náladu, dominuje jí zejména klavír a Angellův hlas, ale to na misky vah mezi temnou a tou nadějnější stránkou alba přidává jen titěrná závaží.
„The Light Below“ představuje pro Walking Papers krok novým směrem. V tomto ohledu je to deska velmi odvážná. Přestože je tato kolekce nehitová, její největší síla je v obrovské soudržnosti, vnitřním poutu, které působí jako tmel. Čekalo se, že po odchodu McKagana a Martina bude tvář této kapely jiná, ovšem „The Light Below“ tyto předpoklady překonává. Na překážku není ani její více než hodinová stopáž…
|
