Turné „The Return Of Kiss“, které mělo propagovat album „Dynasty“ bylo prvním podnikem, u kterého panovaly pochyby. Divácká návštěvnost nedosáhla očekávání a problémy byly i mezi jednotlivými členy. Hromosvodem hněvu se stal bubeník Peter Criss, odstavený už od prací na „Dynasty“. Jeho alkoholová a drogová závislost dosáhla dalšího stupně, bubeník už nebyl schopen na sto procent odvádět svou práci, přestože si stále myslel, že hlavní hvězdou Kiss je on. Měl totiž na kontě hitparádové úspěchy s baladami „Beth“ a „Hard Luck Woman“, o kterých se domníval, že mu zaručily věčnou slávu. Ovšem zbytek kapely i management se postavili proti němu. Crissovým největším oponentem byl zapřísáhlý abstinent Gene Simmons, úzkostlivě bazírující na precizním dodržování všech úmluv, včetně zákazu požívání návykových látek během turné. Měl s tím problémy kytarista Ace Frehley, měl s tím problémy i Criss. Ale jestliže Frehleymu zatím jeho vrtochy nečinily problémy při živých vystoupeních, výkony Petera Crisse nabraly zoufale klesající tendenci.
Když se turné „The Return Of Kiss“ horko těžko dokodrcalo k datu 16. prosince 1979, ležela Crissovi na stole výpověď. Ten den se rozpadla původní sestava Kiss, což řada fanoušků (zejména po zvukově experimentálním albu „Dynasty“) nesla dost nelibě. Rozhodnutí o Crissově konci se sice ještě tutlalo, ovšem „zaručené“ zprávy z okruhu kapely už začínaly pronikat na veřejnost. Kapela mezitím pracovala na další desce, ovšem Criss už s ní ve studiu nebyl. I pro samotné Kiss to byla trochu zapeklitá situace, protože kapela, která vždy stavěla na piedestal vnitřní nerozbornost a soudržnost původní čtveřice musela přece jen jít s pravdou ven. Navíc v době, kdy se zdálo, že popularita Kiss nabrala nechtěný kurz a rockové kapely sedmdesátých let byly spíše fackovány než oslavovány jako zasloužilí umělci. V Americe na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nebyl hard rock příliš v kurzu, přestože se z Kalifornie čím dál silněji ozývaly nastupující hvězdy Van Halen. Oči rockového publika byly upřeny spíše mainstreamovějším směrem, největší úspěch slavily měkčí kapely Foreigner, Cheap Trick nebo Journey. Nebyli by to ale chameleoni Kiss, aby si toho nevšimli.
Jako kapela jsme nefungovali. Peter si v podstatě nezabubnoval na "Dynasty", ani na "Unmasked". Došlo nám jaká je situace, že už to takhle dál nejde. Samozřejmě, že jsme kvůli fanouškům často malovali dost nepravdivý obrázek naší kapely, jenže pak tě to začne strašit. Lidi si utvořili představu, že jsme taková komiksová verze Beatles, čtyři chlápci, kteří žijí v propojených domech, spí ve stejné posteli a dělají všechno společně. Ale to rozhodně nikdy nebyl náš případ. Nikdy se všichni nepodíleli stejnou měrou na práci, nikdy žádný z nás nepřispěl stejnou měrou skladeb a ty skladby nikdy neměly stejnou úroveň. V době "Unmasked" byl jasné, že ten náš automobil KISS už na tom není nejlépe, ani jedna z pneumatik nebyla úplně plná. Jedna dokonce byla naprosto prázdná." Paul Stanley
Věc ohledně Crisse zatím nechávali ležet u ledu, přestože bubeník už pozvánku k natáčení nové desky nedostal. Jeho místo zastoupil (stejně jako u „Dynasty“) studiový hráč Anton Fig, přestože bylo nad slunce jasnější, že nejpozději do ohlášení propagačního turné bude nutné tuto otázku řešit. Fig na turné jet odmítl, navíc by si nenechal schovat svou tvář pod Crissovu masku. Ve studiu ale odvedl stoprocentní práci. Trochu schizofrenní zůstává skutečnost, že na obalu alba „Unmasked“ je stále jako bubeník uveden Criss, přestože na album nepřispěl ani jednou notou a ani jedním úderem do bicích. Kvalitě desky to nijak neubralo, protože Criss už dávno nebyl tak skvělým hráčem a skladatelem jako v dobách, kdy fanoušky uchvátil skladbami „Beth“, „Hard Luck Woman“ nebo geniální suitou „Black Diamond“. V té době z něj zbyl už jen vyfetovaný stín kdysi výtečného muzikanta.
„Unmasked“, která vyšla v květnu 1980, stylově navazuje částečně na „Dynasty“, částečně na starší dravější alba, a částečně také pošilhává po výrazu AOR kapel typu Foreigner. Zmizely z ní diskotékové rytmy známé z „I Was Made For Lovin` You“, ale fanouškům nemohůl uniknout fakt, že kapela směřuje k popovějšímu znění. Nejsilněji tyto tendence rezonují v singlové „Shandi“, která je jasným vrcholem alba. Znovu se v ní osvědčil hitový potenciál Paula Stanleyho, tentokrát ve spolupráci s producentem Vinim Ponciou. Právě Poncia se pro „Unmasked“ stal velice důležitou součástí skladatelského procesu, ve spoluautorství se podepsal pod většinu věcí, zejména těch, které mají hitový potenciál. Sice neodkázal ukočírovat choutky Genea Simmonse v „She`s So European“ a „You`re All That I Want“ v jeho valivém, naoko démonickém stylu, ale zase mu jako na stříbrném podnose předložil výtečnou „Naked City“, jež sice popírala Simmonsův typický styl, ale stala se výbornou záležitostí.
Těžiště desky samozřejmě leží ve věcech Paula Stanleyho, který se v této době stával nepsaným lídrem kapely, neboť Simmons se trochu nečekaně začal stahovat do pozadí. „Tenkrát se rodil hair metal, který byl o pár let tak populární,“ vzpomínal Simmons, „a my jsme člověka přesně vhodného pro tento styl měli – Paula Stanleyho. Tak proč toho nevyužít.“ Stanley se v melodickém hard rocku, který využíval sexistických macho póz, cítil jako ryba ve vodě, což je na „Unmasked“ slyšet. Jeho „Shandi“, „Tomorrow“, „What Makes The World Go `Round“ a „Easy As It Seems“ jsou ultimátní hity, které v mnohém předčily staré věci. Kiss se v nich rozzářili v těch nejjasnějších barvách, do své hudby vpustili i klávesy, které právě z těchto čtyř písní dělají typicky rádiové hity té doby. V žebříčcích sice bodovala pouze „Shandi“, to však nemění nic na tom, že zbylá trojice skladeb je dodnes utajenými klenoty doby. Fanoušci si ale mohli povšimnout, že stále menší prostor je věnován Aceovi Frehleymu. Na toho zbyly na „Unmasked“ pouze dvě položky, „Talk To Me“ ještě splňuje vysoké nároky kapely, ale „Torpedo Girl“ platí za jasně nejslabší položku alba.
"Album "Unmasked" v době nemělo takové emoce jako "Dynasty". Trochu mu chyběla věrohodnost a spontánnost. Jako bychom okreslili předchozí desku, takže "Unmasked" postrádalo srdce vložené do "Dynasty". Podle mě byl největší problém v tom, že kapela práci uspěchala. Prostě desku jsi dokončil v pátek a v úterý už byla na světě." Vini Poncia
Přestože kvality „Unmasked“ čas prověřil a dnes je deska jasnou klasikou, v době vydání jí pšenka moc nekvetla. Staří fanoušci nad kapelou lámali hůl, když jim Kiss po „Dynasty“ připravili další album, které nebylo přesně tím, co od nich chtěli slyšet a chválu nepěla ani kritika. Ta nejčastěji albu vyčítala popovější ráz, nedostatek silných skladeb (což je hloupost) a také poukazovala na mainstreamovou produkci Viniho Poncii. To vše se odrazilo na výsledných prodejích, platinová meta zůstala „Unmasked“ zapovězena a ani koncerty propagující desku nebyly vítány tak vřele jako před lety. Před nimi se kapela odhodlala k neodkladnému. Musela veřejnosti oznámit Crissův konec a jméno jeho nástupce. Volba při veřejně utajeném konkurzu nakonec padla na zcela neznámého Paula Caravella, který se nemohl pochlubit prakticky žádným portfoliem, kromě hraní v obskurních hospodských kapelách. Nakonec ale vyvstal další problém. „Jednoho Paula jsme v kapele už měli,“ vzpomíná Simmons, „museli jsme tak vymyslet kromě nové masky i nové jméno.“ Rozhodnutí bylo představeno záhy, kočičího muže Crisse nahradil lišák Eric Carr…
|
