Už jen ten strašidelný začátek, který by byl hodný nejedné kapely true norwegian black metalu musí nahánět hrůzu. Na tak působivou atmosféru si američtí Wolves In The Throne Room vždy potrpěli. Dokonce by se dalo říct, že v ní jsou mistry. A ani doba, po kterou hrají svůj ambientem načichlý atmosférický black metal, jim neubrala nic na působivosti. Proto se pořád cítit suverénně, což dokazují každým dalším albem. Sice nenabízejí žádné fatální zvraty, ale pořád se zdokonalují a pilují vlastní styl. Jde jim do dobře. I když jsou věrni vlastním kořenům, pořád svůj zvuk zdokonalují a celkově i polidšťují, což je v moderním black metalu velmi důležitá věc. Dominující je skřehot zpěváka Nathana Weavera, ale i ten je s každou deskou více srozumitelný a klade stále větší důraz na melodie samotné.
Proto i na sedmém albu „Primordial Arcana“ mají Wolves In The Throne Room co říci. Temné emoce tryskají z každé noty, kterou bratři Weaverovi a jejich stále ještě nový kytarista Kody Keyworth na tuto desku nahráli. Stísněná atmosféra vládne nade vším. Posluchač je znovu vtažen do mikrosvěta, kde hlavní roli hrají vlci, temné hvozdy, mrazivý severák a nehostinná krajina. Přesně tak to má americká trojice ráda. A umí to prodat. Nepotřebuje k tomu ani kulometnou salvu bicích a bzučící kytary. V klidu si vystačí se středními tempy skladeb. Ty jsou v jejich podání mnohem sugestivnější a nahánějí ještě větší hrůzu, než když se například u Darkthrone „blýskalo na severní obloze“. I Když Wolves In The Throne Room mají se skandinávským black metalem dost společného, přece jen je jejich nahrávka trochu odlišnější. Že by to bylo tím, že lesy v americkém státě Washington vypráví trochu jiné příběhy než ty kolem polárního kruhu?
I pro „Primordial Arcana“ je velice důležitá souhra kytar a kláves. Stejně jako v případě minulého alba „Thrice Woven“ sice převažuje metalovější složka, ovšem ani ambientní pasáže nejsou zanedbatelné a znovu vytvářejí neopakovatelnou náladu, dýchající z celé plochy alba. Nástup v úvodní „Mountain Magick“ je razantní, nasycený pekelnou atmosférou mouru a vařících kotlů, ale už v dalších položkách desky „Spirit Of Lightning“ a „Through Eternal Fields“ se ke slovu dostává doomovější atmosféra, ve které divošský black metal připomene nejvíce zpěvákův projev. Po úvodní smršti se Wolves In The Throne Room noří do temného polosvěta. Vypomáhají si ambientními vsuvkami, zejména ve „Spirit Of Lightning“, ale i vlivy starých alb Bathory, „Primal Chasm (Gift Of Fire)“ pokukuje po Quorthonově rukopisu.
Z původního blackmetalového rukopisu se vymykají zejména dvě skladby. „Underwater Aurora“ je stavěna na zvuku kláves, za nimiž se ozývá hrůzu nahánějící havraní krákor. Zde jsou Wolves In The Red Room ještě sofistikovanější než v typickém blackovém kabátu, i když ten se od poloviny skladby připomene také. Závěrečná „Eostre“ je pak až netypicky klidná tříminutová kompozice plná příjemných zvuků. Mezi ně americká trojice vklínila desetiminutovou majestátně znějící „Masters Of Rain And Storm“. Ta shrnuje celou podstatu jejich nové desky. Není nouze o blackmetalovou smršť, atmosférické plochy, ani o klidné části. Právě ona proto může být tou nejtypičtější ukázkou současné tváře Wolves In The Throne Room. Je znovu ostře řezaná a stále stejně silná jako na jejich lepších nahrávkách.
Wolves In The Throne Room prohlubují svůj styl a snaží se jej dělat ještě dokonalejším. Novinka má vnitřní sílu, je plná atmosférických pasáží, stejně jako tvrdých blackmetalových věcí. Kredit těchto Američanů neklesá, ti, kteří si oblíbili předchozí album „Thrice Woven“, budou jistě spokojeni i nyní.
|
