Přestože se punk dnes hraje po celém světě a kapel, ohánějících se tímto stylem, je jako much, o původní punk je obrovská nouze. Když vezmeme největší lídry vlny z let 1976 a 1977, kdy punková horečka zachvátila celý svět, zjistíme, že vlastně už žádní nejsou. Ani v Americe, ani v Evropě. The Clash skončili už dávno a definitivní tečku za šancemi na jejich comeback udělala smrt zpěváka Joea Strummera, Ramones už spolu hrají v nebeském baru, i Johnny Thunders za sebou před třiceti lety zavřel víko heroinové rakve a Sex Pistols jsou jako fosílie z pravěku. Ovšem je tu jedna z mála výjimek a tou jsou The Professionals. Kdysi přímí potomci Sex Pistols, kteří zažili na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let krátkou, ovšem výživnou kariéru, jsou dnes opět plně funkční kapelou, která si na konto připisuje čtvrté studiové album „SNAFU“. A to je skutečnost, která je stejně překvapivá jako potěšitelná, protože jasně cítíte, že punková exploze druhé poloviny sedmdesátých let může znovu ožívat. Tedy alespoň v drážkách nahrávky…
Když se The Professionals před pár lety vrátili na scénu, byla otázka, jak si poradí bez zpěváka a kytaristy Stevea Jonese. Tento stylotvorný muzikant (nevěřte řečem, že nikdy neuměl hrát) je dnes už mimo hudební byznys a spíše musí řešit zdravotní problémy. Proto se na comeback The Professionals dívalo zprvu skrz prsty, protože tahle kapela vždy stála na Jonesovi a Paulovi Cookovi, který si prožil tříleté peklo v Sex Pistols. Byla to právě tato dvojice, která vyprodukovala nezapomenutelné hity „Join The Professionals“, „Kamikaze“, „1-2-3“ a především „Mods, Skins, Punks“ (Tři sestry ji hrají pod názvem „Ať seš punk!“) a udělali z kapely v jistých kruzích v roce 1980 docela slušnou senzaci. Teď zbyl Cook sám jako symbol tehdejší punkové revolty a jako poznávací znamení The Professionals. Spolu s ním je v kapele zpěvák a kytarista Tom Spencer a dvojice nováčků, basista Toshi JC Ogawa a kytarista Chris McCormack. Ostřílení chlápci, kteří vědí, zač je punku loket…
Přestože Cookovi je dnes už přes šedesát, zjevně má energie na rozdávání. Nevzal kdysi punkový styl života do takového důsledku jako Sid Vicious a proto je zde a tvoří. A jak! Spolu se svými kumpány znovu předkládá vysoce energickou a hitovou desku plnou neotesaného punkového přístupu, ale i velmi příjemných melodií a skvělých refrénů. Možná novinka postrádá tak silný hit jako byla úvodní „Good Man Down“ z comebackového alba „What In The World“, možná o to více drží „SNAFU“ pohromadě. Je totiž plná setsakra vyrovnaného materiálu, který sice není čitelný úplně na první poslech, ale má stále tendenci růstu. Odhaluje silná místa, kde The Professionals pracují s chytrými melodiemi i punkovými tradicemi a předkládají tak album konzervativní (jestli se dá v souvislosti s punkem mluvit o konzervatismu), ale dotažené a propracované do detailů. Navíc se zcela jasnou tváří, od prvních tónů víte naprosto přesně, kdo hraje. Už u toho nemusí být ani Jones (na minulém albu ještě hostoval), aby někdejší rukopis a kytarová práce byla přenesena i do současnosti.
„SNAFU“ jede od začátku do konce prostřednictvím tříminutových energických skladeb, v nichž se mísí neurvalý punkový styl a líbivější melodie. Jsou zde ozvěny Sex Pistols, ale i vlastních starých alb, nové skladby „Easily Lead“, „Punk Rock And A Hard Place“, „Never Say Never“ nebo „So No Go“ (abychom jmenovali nejzásadnější položky) zní jako mladší verze zmíněných starých hitů. Kapelu neopouští mladická rozvernost, přestože členové už mají pěkných pár křížků na hrbu, ale svůj dávný styl zasazují do modernějšího zvuku a propracovanějších aranží. Možná jsou dnes více popoví (takové slovo v souvislosti s touto kapelou je spíše zavádějící) a melodičtí, ale pořád z nich je na sto honů cítit dávná punková revolta v čele s neomaleným zpěvem a špinavou kytarovou prací. Třešničkou na dortu je hostování slovutných kytaristů Phila Collena z Def Leppard a Billyho Duffyho z The Cult, což je věc, která desce dává punc výjimečnosti. Sama o sobě si totiž na nic nehraje, zní nadmíru poctivě a nadšení z ní tryská na míle daleko. Vlastně i tom starý nefalšovaný punk je.
The Professionals tu nejsou pro fanoušky Green Day nebo The Offspring. Tahle kapela je tu pro pamětníky, kteří ještě dnes vzpomínají se zasněným pohledem na to, jak vzrušující celá ta anarchie ve Spojeném království byla. Je to už dávno a možná proto podobně laděných desek (navíc v tak silné formě) už dnes vychází sakra málo.
|
