Přestože americký kytarista John 5 hraje s Robem Zombiem a v dobách největší slávy stál po boku Marilyna Mansona, stejný šílenec jako kapelníci nikdy nebyl. Přestože jeho image je velice extravagantní, na prvním místě pro něho byla vždy hudba. A to ať už stál po boku slavnějších kolegů (kromě Zombieho i Mansona zanechal otisk na albech Davida Lee Rotha (Van Halen), Roba Halforda (Judas Priest), Paula Stanleyho (Kiss), Sebastiana Bacha (ex-Skid Row) či Steva Perryho (ex-Journey)). John 5 je ale především sólový umělec. Jeho vlastní kariéra skoro dotahuje dvacetileté výročí a přestože kytarista netvoří komerční alba, je jeho sólová dráha lemována úspěchy a respektem kolegů. Je to prosté. Jeho desky jsou velice zajímavé, především tím, že jsou velmi svobodomyslné a vyhýbají se zařazení do konkrétních škatulek. Mezi kytarovými hrdiny má proto John 5 výsadní postavení.
Není jako Joe Satriani, jehož kytara na deskách vyloženě zpívá a tím supluje zpěv, není ani jako Steve Vai, přece jen zůstává stále věrný rockovému stylu, a není ani jako Yngwie Malmsteen, protože nespatřuje smysl v bezduchém sólování napříč celými skladbami. John 5 je prostě svůj. Ovlivněn zejména Jimim Hendrixem vydává alba, která stojí na kytarové hře, ale stále si zachovávají písničkový ráz, i když přelétají z jednoho stylu na druhý. V tom lze spatřovat i velkou výhodu Johnových sólovek, neboť tím se vyhnou pocitu nudy. A nudný není ani na nejnovější kolekci „Sinner“, kterou pasoval na jednu ze svých nejambicióznějších nahrávek. Už jen tím, že si k tvorbě přizval dva vzácné hosty, frontmana Megadeth Davea Mustainea a především bývalého bubeníka Kiss Petera Crisse, který už od roku 2017 dlí v hudebním důchodu. Ovšem to není jediný důvod, proč si „Sinner“ poslechnout. Je to totiž velmi dobrá a zajímavá deska.
Stylový mišmaš, který dává smysl. Touto jednoduchou větou by se dala „Sinner“ charakterizovat asi nejpřesněji a ukazuje velký Johnův záběr. Přestože začne mírnou kytarovou onanií ve „Welcome To The Island“, která slouží k navození celkové atmosféry, neodpustí si v následující „For I Have Sinned“ výlet do hájemství thrash metalu, kde seká riffy podobně jako Dave Mustaine či Kerry King. I to je jedna z tváří této desky. Atmosféra se zcela mění s „Euphoria“, v níž se ke slovu dostává tanečnější ráz desky a John sází hlavně na strojový rytmus, zvrácenou náladu korunuje zpěvačka z Butcher Babies Carla Harvey, zlověstně šeptající název skladby. Podobný hlasový vklad předvedl i Dave Mustaine, jehož jedovatý projev je ústředním motivem skladby „Que Pasa“, která zní jako kdyby se Megadeth pustili do bluesového jamu. Už jste z toho zmateni? To není zdaleka všechno, co John předkládá ke skousnutí.
V „How High The Moon“ kytarista rozjíždí ztřeštěnou rockabilly hru a zní skoro jako Elvis Presley na tripu. Na ní navazuje v „Creepshow“, přestože základní kytarovou práci přesouvá z padesátých let k heavy metalu let osmdesátých. Ani to není celá škála toho, co „Sinner“ nabízí, „Land Of The Misfit Toys“ John vystaví hlavně na tradičnějším hardrockovém pojetí, do kterého vsune mystické prvky. Atmosféra tím houstne, ovšem jen na chvilku, protože v poctě starým mazákům Queen „Crazy Little Thing Called Love“ utíká kytarista znovu k rockabilly za silného country akcentu. To už jsou porušena všechna pravidla, obzvlášť když „This Is How I Do It“ vesele funkuje jako na nějaké potrhlé taneční párty, kde se však místo spoře oděných sexy děv potácí různě zohavené zrůdy. Konec obstará uvolněná „Georgia On My Mind“, což je najazzlý kousek s hudebním vkladem Petera Crisse. Na závěr desky v podstatě ideální, svou atmosférou připomíná ospalou náladu honosného baru, kde si pianista jen tak pro sebe preluduje melodie, které ho právě v tu chvíli napadnou.
Je evidentní, jak moc pestrá „Sinner“ je. John zahodil všechny předsudky, jak by měla znít rocková instrumentální deska (pěvecké příspěvky Davea Mustainea a Craly Harvey nelze brát jako zpěv v pravém slova smyslu, spíše jako recitální přednes jednoduchého textu) a dělá si, co mu fantazie káže. Album se dá označit jako výtrysk momentálních nápadů, které se dokázaly spojit v jednolitý celek. To je na desce to nejzajímavější, přesně takhle zní umělecká svoboda.
|
