Pauzy mezi studiovými deskami Manowar se neustále prodlužovaly. Kapela se to snažila kompenzovat vydáváním různých neřadových nahrávek. Během šesti let vzniklo nepřeberné množství všelijakých výběrů, singlů, splitek či živáků, z nichž určitě stojí za zmínku úplně první živé album kapely "Hell OIn Wheels - Live". Na klasickou studiovou desku si fanoušci museli počkat až do července roku 2002, kdy se na pultech obchodů objevilo album "Warriors Of The World".
Jestliže v případě předchozí desky "Louder Than Hell" platilo, že kapela používá ověřené postupy a zcela se vyhýbá jakýmkoliv experimentům, tak na "Warriors Of The World" je tomu přesně naopak. Nahrávka je plná překvapení a rozhodně není pro každého. Manowar své fanoušky postavili před nelehký úkol. Ti se museli prokousávat deskou, která je od jejich oblíbeného žánru v některých momentech velmi vzdálená, ale pokud na hru kapely přistoupili a vydrželi desku doposlouchat až do konce, dočkali se v druhé části alba zasloužené odměny v podobě několika skvělých skladeb. Cesta k nim však rozhodně není jednoduchá.
Otvírák "Call To Arms" ani v nejmenším nenaznačuje, že by se na desce mělo dít něco zvláštního. Má všechny typické atributy hudby Králů metalu včetně pochodového tempa. Podobných písní Manowar za svoji kariéru vyprodukovali nespočet. Ovšem už "The Fight For Freedom" se zažitým pořádkům začíná lehce vymykat. Metalová urputnost a dravost je v ní potlačena na minimum a do popředí se derou něžné tóny klavíru a kláves. Díky své působivé a lehce zapamatovatelné melodii by se skladba neztratila ani v komerčních rádiích, a ač se v podstatě jedná o zdařilý kousek, na poměry kapely působí "The Fight For Freedom" přespříliš uhlazeně a nepřirozeně. S následující "Nessun Dorma" jdou Manowar s experimentováním ještě dál. Jde o árii z nedokončené Pucciniho opery Turandot. Eric Adams zde odvádí bravurní výkon a hravě si poradí i s italštinou. Na jeho hlase se už lehké opotřebení věkem a neustálým koncertováním začíná projevovat, ale na výsledný efekt to zatím nemá vliv.
Kratičká instrumentálka "Valhalla" je více než zbytečná a smyslu její existence jsem se doposud nedobral. Dalším těžko pochopitelným krokem je zařazení klasické balady mezi dvě nejpomalejší věci na desce. Přestože je "Swords In The Wind" jedním z nejzdařilejších ploužáků v repertoáru americké čtveřice, o slovo se poněkud nešťastně přihlásí ve chvíli, kdy by posluchač, už dost zdeptaný pomalým tempem desky, raději uvítal rychlejší kousek. Toho se bohužel nedočká ani s následující skladbou. Předělávka největšího hitu amerického písničkáře Mickey Newburyho „An American Trilogy“ patří k největším úletům v historii kapely. Nejeden posluchač začne pochybovat, zda jsou Manowar duševně v pořádku. Ani pojem „totální ztráta soudnosti“ nedokáže přesně vystihnout, co se zde odehrává. V podání Manowar zní „An American Trilogy“ jako nejkýčovitější slaďák na světě a určitě by zapadl do repertoáru kdejakého přitepleného boy bandu. U kapely, která si nechává říkat Králové metalu, nejde tenhle song vzít na milost ani jako pokus o recesi. Čekání na zvuk zkreslené kytary nadále pokračuje. Nedočkáme se ho ani u položky s pořadovým číslem sedm. Pod tou se ukrývá čistě orchestrální instrumentálka „The March“, jenž se, navzdory svému názvu, k pochodu přiblíží až ve svém úplném závěru.
Když už posluchač pomalu začíná nad deskou lámat hůl, proberou se Manowar náhle k životu a vysypou z rukávu famózní hymnu „Warriors Of The World United“, která se okamžitě stává megahitem a dodnes platí za vůbec nejznámější skladbu americké čtveřice. Loganova mistrovská vyhrávka otevře další skvělou pecku „Hand Of Doom“, kterou řadím k nejpovedenějším skladbám nejen na tomto albu, ale i v dosavadní tvorbě kapely. Manowar zde frčí jak čerstvě namazaný stroj a Eric Adams ukazuje, že stále umí vystřihnout skvělou vokální linku. Trio výborných písní uzavírá dvoukopáková šleha „House Of Death“ s jednoduchým uřvaným refrénem. Čtvrtý heavy metalový kousek v řadě a zároveň zavírák alba „Fight Until We Die“ takové grády nemá a v podstatě se jedná o vcelku průměrnou skladbu.
„Warriors Of The World“ je nejrozporuplnější nahrávkou v diskografii kapely. Na jednu stranu obsahuje fenomenální heavy metalové majstrštyky v čele s nesmrtelným skoro titulním songem, na straně druhé nemalé množství vaty, která je místy tak pocukrovaná, až to hezké není. Desce hodně ubližuje podivná dramaturgie, neboť všechny pomalejší věci jsou zařazeny hned za sebe a svižné kousky jsou odsunuty až na samotný závěr. Rozporuplně byla deska přijata i fanoušky kapely, i když (skoro) titulní hitovka se stala obrovským tahákem, který desce zajistil nemalý komerční úspěch.
|
