Když se člověk podívá na žebříček nejprodávanějších alb u nás, je to skoro žalostný pohled. Není třeba hořekovat nad tím, že se v něm rocková a metalová hudba objevuje jen sporadicky, svědčí o něčem trochu jiném. Není něco smradlavého v české hudební stoce? Když vyšli noví Iron Maiden, Scorpions nebo naposledy Sabaton, vystřelili k vrcholu, stejně jako když vyjdou alba dalších hudebních stálic. Ale nová neotřelá jména aby člověk v hitparádě pohledal. Svědčí to o stagnaci, která tvrdou hudební scénu provází už nějaký pátek. Tato hudba je tvořena zejména pro generaci třicátníků a výše, která se nechce pídit po nových jménech, což má pro rockový byznys takřka devastující charakter a sune jej nemilosrdně do undergroundu. Není třeba plakat nad rozlitým mlékem a mluvit o vyčpělosti nových kapel, obracejících se do minulosti, trendy v zábavním průmyslu vždy přicházely, odcházely a pak se zase vracely. Je ale možná dobré se zaměřit na to, co vlastně současné žebříčky prodejnosti ovládá.

Soudě podle statistik, je delší dobu nejoblíbenější muzikantem (sic!) v tuzemsku Viktor Sheen. V posledním žebříčku je zastoupen třemi alby v první desítce na místech dva, tři a čtyři. Je záhodno podívat se na to, kdo je tento střelec, který velí hitparádám. Mezi zejména dospívající mládeží, která je největší hybnou silou zábavního průmyslu, dnes vládne rap a hip-hop, a Sheen se rekrutuje z této scény. Stejně jako rock n`roll, i tento hudební směr měl kdysi základ v drsné rebelii, měl výpovědní hodnotu, a i když hudební i pěvecká složka byla vždy o mnoho chudší, nedala se mu upřít vlastní přitažlivá tvář. To ale naprosto zmizelo, což dokladuje i Sheenova tvorba. Fatální prázdnota hloupých frází (pochopitelně proložených zcela účelně a prvoplánově zvolenými vulgarismy v kadenci shit – p**o-fake), neměnný hudební podklad, vedený ve stále stejném tempu a drmolící hlavní protagonista, mluvící ve zkratkách… Kam se poděla drzá tvář Cypress Hill, Public Enemy či Run DMC? Sheenova popularita vypovídá o jediném. O zbědovalém stavu tuzemské hudební tvorby a o tom, že z velkých světových pódií jsme si pořád ještě to nejlepší nevzali. Ba naopak…

Pepsi Stone, 20. 3. 2022