Ať pátrám ve skladišti paměti sebevíc, dobrat se toho, zda jsem někdy narazil na běloruskou kapelu, věnující se symfonickému power metalu, se mi nedaří. Proto je těžké u formace z Minsku s názvem Kliodna soudit, zda může ve své zemi hrát v tomto žánru prim. Asi může. Soudě podle druhého alba „Way Of Heroes“ se kapela ani ve světě neztratí, byť předpokládat, že by se mohla objevovat v Evropě jako fando-lapka na velkých festivalech, by bylo velmi odvážné. Důvod je prostý – tvorba Kliodny je v rámci žánru poměrně snadno zaměnitelná, lehce odhadnutelná a nepříliš originální. Ale když se podobný prohřešek dá v řadě případů odpustit již zavedenějším partám, proč by nebylo možné přivřít oko u nepříliš známé party, která přináší docela slušnou hudební kolekci?
Obal alba i jeho název jasně signalizují, že hudba Kliodny se ponese v heroickém duchu. Kliodna to s ním nijak zásadně nepřehání (to se v konečném součtu dá říct prakticky o všech elementech, na kterých staví), úvodní skladba s povedeným názvem „Bring Me Her Head“ je jím nasycena nejvíc, a možná je škoda, že jej kapela nevyužívá intenzivněji, neb jí tento prvek sluší. Zásluhu na tom má hostující Fabio Lione (možná i proto se nabízí spojnice k Rhapsody), jenž je přece jen sebevědomější a přesvědčivější, než kapelní pěnice Natalya Senko, k barevnosti skladby přispívají i další vokální pomocníci Chris De Wolf (Critical Solution) a Alina Pochebyt. V lehce pompézní „Wind Of Freedom (Hymn For Nations) Natalya odhalí, že výlety do výšek nemusí být její nejsilnější zbraň, na rozdíl od temnější dramatičnosti, do níž se Kliodna zapluje v „Jester Killer“ a je z toho první ze silných momentů alba. Na něj kapela naváže s povědomou melodií v „You Are A Hero“, která z pohádkové zasněnosti exploduje do chytlavého refrénu a v důraznější „Winter Symphony (Ice And Fire“). Zde jsou harmonie kytar (nástroj dominantního autora Antona Soullese se v některých sólech stává hlavním pilířem kapely) a kláves nejpřesvědčivější a Natalyi sluší intenzivnější přitlačení na pilu. Kliodna se snaží o pestrost, ta je však v závěru alba postavená již výhradně na stopování či přímém využití známějších jmen – v posmutnělé baladě „Scream Of Silence“ je Natalyina stylizace do Tarji hodně okatá, ve skočném a dynamickém finále „For A New Day to Come“, jehož melodie opět patří k těm, které nezní úplně originálně, na sebe hlavní pozornost strašně snadno strhne Ralf Scheepers.
Kliodna na to šla celkem chytře – velmi účelně využila hosty (otázku, o kolik by byly slabší skladby, které táhnou Fabio Lione a Ralf Scheepers, je asi lepší neřešit), cestu k posluchači zametá hodně povědomými melodickými motivy, většinou se nesnaží násilně tlačit do poloh, které jí nesvědčí a primární chytlavost spolehlivě funguje na první dobrou. Hnidopich může oprávněně namítnout, že poločas rozpadu alba nebude zrovna nejdelší, ale příznivce žánru by mohlo „Way Of Heroes“ spolehlivě chytit.
|
