U sedmého alba norské zpěvačky Issy Oversveen s názvem „Lights Of Japan“ přinese největší vzrušení čtení promo materiálů, které tradičně mluví o jednom z absolutně nejlepších alb talentované a báječné zpěvačky, dalším klenotu v koruně norské královny melodického roku, královně mohutných vokálů, krásných melodiích… Realita je o něco přízemnější. Znáte-li předchozí Issynu tvorbu, nová kolekce vás ani v nejmenším nemůže překvapit. Touto (a vlastně kteroukoliv další nahrávkou Issy) kolekcí plné líbivě nasládlých melodií by bylo možné pootevřít bránu rockové muziky dosud nepolíbeným, bez toho, abyste je sebemíň vyplašili představou, jaká je může jednou čekat svůdná a strhující divočina.
Klady „Lights Of Japan“ jsou nabíledni. Issa umí zpívat. Deska má velmi optimistický a skočný náboj, spolupráce s Michelem Guaitolim a Marcem Pastorinem, základní stavební jednotkou italských Temperance (ale z životopisu jim lze vytáhnou i působení u řady dalších kapel a projektů, za všechny stojí zmínit Kaledon, Visions Of Atlantis, Fallen Sanctuary,…), je jistotou pro velmi chytlavé melodie i svěží energii. Trošku uštěpačný úvod je důsledkem toho, že Issa hraje totálně na jistotu. Je zjevné, že jí je dobře na území, které svého času okupovaly sestry Wilsonovy se svými Heart a přirovnávání třeba k rockovějším Vixen už by bylo přes čáru. To by nebylo nic proti ničemu, jenže vezměte předchozí desku „“Queen Of Broken Hearts“, na níž se k Isse připojila zcela jiná parta než nyní a po nahrnutí skladeb na jednu hromadu je téměř zhola nemožné zařadit je na patřičnou nahrávku (přisypáním skladeb z většiny zpěvaččiných desek by se problém znásobil). A to i přes to, že u úvodní pozitivky „Live Again“ by jako nápověda mohla sloužit klávesová linka jako vypadlá z debutu Bon Jovi, u titulní skladby by mohla pomoci asociace na Nekonečný příběh, u „Moon Of Love“ by se dalo spolehlivě orientovat zásluhou dokonale svůdného saxofonu…, přesto je takhle deska nalajnovaná jako podle Issyna osobního pravítka, vyrobeného u prvního zpěvaččina alba.
Hledáte-li osobitost, jedinečnost a odvahu, japonská světla vám na cestu neposvítí. Hledáte-li vydatnou porci dobře zpracovaného a trochu obyčejného soft-rocku s písničkářsky pojatými melodiemi a s přirozeně milým výrazem, jste na správné adrese. Tedy alespoň v případě, že vám nebude překážet vědomí, že závěr z minulého dílu diskografie Issy Oversveen „…pohodová, písničková deska, která se dobře poslouchá, chlupy na rukách nepostaví, ale důvod k ní se vrátit díky laskavě rozvernému uvolnění se najde“ platí i nyní. Jen s tím rozdílem, že konstatování, že jde o nejlepší zpěvaččinu nahrávku, se tentokrát do krámu moc nehodí.
|
