Kalijuga je v hinduistickém cyklickém pojetí dějin nejnižší ze čtyř věků vývoje světa, který končí degenerací lidí, úpadkem a úplným zničením. Tahle informace je při vstřebávání třetího alba Liv Sin velmi důležitá. Jednak dobře reflektuje aktuální dění ve světě, jednak pomůže pochopit fakt, proč Liv Sin v řádně pozměněné sestavě a v čele s naprosto zdivočelou zpěvačkou Liv Jagrell zní (navzdory tomu, že se jim podařilo do alba dostat kupu silných melodií) tak současně, agresivně a destruktivně.
Pokud vás někdy napadla myšlenka, že heavy metal je mrtvý, či vyčerpaný, Liv Sin na aktuální nahrávce demonstrují, kolik v něm i dnes může být síly a drsných emocí. Kapela si nehraje na metalové věrozvěsty, otevřeně se přiznává k tomu, že vlivy „…jsme vzali odkudkoli, od novějších metalových skupin jako Architects, Parkway Drive, až po vokální inspiraci od Kinga Diamonda…", do téhle party bych přihodil i Uda Dirkschneidera, Alice Coopera, Guano Apes, či Lacunu Coil, a výsledkem je naprosto drtivá kolekce, která nedá sebemenší prostor pro vymanění se z totálního tlaku. Byť klidnější úvod v „I Am The Storm“ s až (v kontextu alba) šansonovým vyprávěním může svádět k tomu, že Liv Sin alespoň na chvíli rozehrají přístupnější hru, je jen otázkou času, než se Liv zase převtělí do uřvané divoženky a precizním instrumentálním parťákům naběhnou žíly a napnou se svaly až k prasknutí - což je ostatně stav, ve kterém stráví převážnou část alba.
Moderní corové nálady? Žádný problém pro Liv v šokujícím otvíráku „The Process“. Pikantní jemná příchuť, demonstrující, že klávesy mohou být vražedný nástroj? Nápaditost Liv Sin v rámci celého alba nebere konce, zejména goticky znějící klapky v „Antihero“ jsou dokonalé. Rockovější nálada? V „King Of Fools“ s příchutí mistra horroru Alice Coopera kapelu zjevně baví. Melodická důrazná skandovací pochodovka? Super disciplína, při které se ve „Foget My Name“ Liv Sin totálně vyřádí a gradace do agresivně melodického výbuchu je strhující. Pecka mezi světla pro kazatele virového náboženství? Z hutnější „Virus“ jde prostě strach, ještě že tahle skladba spatřila světlo světa nyní, její provedení by bylo dokonalým soundtrackem k apokalypse. Všemu dominuje a vše spojuje do plně kompaktního celku jako pila ostrý hlas Liv Jagrell, která podává životní výkon. Spolupráce s Madeleine Liljestam (Eleine), Zakem Tellem (Clifhanger) a Wendersonem D`Paulou v melodicky klenuté „D.E.R“ přidává další zajímavou barvu k ohromně pestrému a neurvalému zpěvaččině projevu.
Je neskutečně dobře, že „Kaliyuga“ má tak ostrý a nátlakový zvuk, jakákoliv nedotaženost by zbytečně ubírala něco z drtivé síly nahrávky. Promo hláška o tom, že tohle jsou Liv Sin na steroidech stoprocentně pasuje, a připojit se k tvrzení Liv, že z výsledku je nadšená, je přirozená věc. Dodávám jen, „Liv, já taky!“
|
