Možná i bez toho, aby se vám dostal do rukou obal osmého alba německých heavíků Black Hawk, možnost, že po několikerém poslechu vysypete z rukávu názvy řady skladeb, je hodně vysoká. Ne že by tito stopaři Saxon, Judas Priest, či Accept nasázeli na albu „Soulkeeper“ skladby tak dokonalé, aby je brzy znal celý svět, ale kadence jasných sloganů je tak vysoká, že se vám do závitů spolehlivě prokoušou. V kontextu faktu, že i hudba zní povědomě a z předchozí tvorby německé čtveřice je známé, že zbraně ukuté v osmdesátých letech a postupy, vzniklé ve stejném období nemají potřebu ani o ždibec modernizovat, instrumentalisté jsou spolehliví hráči, ale mezi nezaměnitelné tahouny žánru je asi nikdo nezařadí, frontman Udo Bethke vládne stylově dobře vyladěným hrdlem, ale jedinečnost frontmanů stylotvorných kapel u něj nenajdete, je naprosto jasné, co od alba „Soulkeeper“ lze očekávat.
Žádné složitosti, zpravidla rozvážnější rytmika (byť třeba titulní upalovák má hodně slušně našlápnuto), přehledné a naostřené riffy, pravidelné frázování, jednoduchá angličtina a solidní energie. Působí to přirozeně, však také Black Hawk ze statistického hlediska načali již pátou dekádu svojí existence (byť s debutovým albem přišli až v roce 2005 a v současném složení není nikdo, kdo by zažil cestu Black Hawk z hudební porodnice), takže hledat problém v absolutním retru není na místě. Nicméně v záplavě alb s retro nádechem, s kterými v poslední době přichází řada pamětníků osmdesátek, mi „Soulkeeper“ připadá jen jako rutinérské dílo, doufající v to, že milovníci žánru budou vděčni za další autentický kousek, byť mu chybí zásadnější nápad a občas je z něj lehce cítit staroba. V porovnání třeba s deskou „The End Of The World“ se však Black Hawk tentokrát vyvarovali jasných citací, díky čemuž působí kapela přece jen o něco osobitěji. Pro odhalení toho, co se na desce děje, je ideální sáhnout po skladbě „Better Tmes“, na které se mísí stabilní, silácký heavy metal s absolutní repetitivností, takže pokud vás Black Hawk neubijí touto vysoce kolovrátkovou a přitom poměrně chytlavou záležitostí, je velká šance, že na „Soulkeeper“ najdete důvod, proč se k desce občas vrátit.
V závěrečné „Rock n´Roll In My Head“ Black Hawk definitivně postaví na hlavu oblíbené rčení o tom, že v jednoduchosti je síla. „Soulkeeper“ může být důkazem, že tenhle postulát bezvýhradně platit nemusí. Ale jako nerušivá motivace pro svižnou jízdu autem určitě nezklame.
|
