Bývaly časy, kdy rumunští Scarlet Aura doprovázeli coby stylově blízcí souputníci na evropském turné Tarju Turunen a vydavatelská firma jejich druhé album „Falling Sky“ cejchovala sloganem o jednom z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu. A neznělo to úplně nemožně. Jen sedm let stačilo na to, aby tahle vize vzala totálně za své. Nejdřív si Scarlet Aura podkopli nohy mizernou sbírkou cover verzí, o dva roky později kolekce „Hot `n` Heavy“ (první díl koncepční trilogie) naznačila, že kapela se z krize vyhrabává, ale vyloženě šnečím tempem, tři roky stará nahrávka „Stormbreaker“ zachovala směr i rychlost progrese, jenže finále trilogie „Genesis Of Time“ opět upadlo dost nešetrně na ústa a akustická splácanina „Under My Skin“ nestála ani za slovo.
Scarlet Aura pokračují ve vysokém tempu vydávání nahrávek (čtvrtá deska v posledních čtyřech letech) a aktuálně představili novinku „Rock în sânge și voință“. Dotáhli na ní do finále přerod z melodické kapely na hrubou heavy rockovku s alternativním nádechem a sáhli po rodném jazyce, který k vyhrocenější a agresivnější muzice velmi dobře pasuje. Asi by bylo i na místě, aby zpěvačka Aura Danciulescu definitivně odložila jednu ze svých tradičních rekvizit – andělská křídla, a kapela je odstranila ze svého loga, neb Scarlet Aura znějí ďábelsky. Stoprocentně výrazově a v porovnání s předchozími kusy (nečekaně) i kvalitativně, byť v této položce jim k dosažení vrcholu ještě nějaký kus chybí.
Největší vinu na tom nese fakt, že kapela nestaví na kdovíjak složitých motivech a nápadech, ale zjevně si je ráda užívá, takže pod čtyři a půl minuty stlačila pouhé dvě skladby (a těsně pod pět minut jen další dvě), takže receptivnosti se nevyhne nejen v jednotlivých skladbách, ale ani v náladově hodně podobném celku. Ten těží z expresivně uřvaného, občas afektovaného, přibroušeného vokálu Aury, zbaveného téměř všech protivných manýrů, s nímž by si mohli rozumět příznivci hlasů Jutty Weinhold, či Federicy De Bonni, hodně jedovatých kytar, řezavých riffů a celkově agresivního výrazu. Byť ambice na zisk melodického trůnu jsou pasé, důležitý je fakt, že melodičnosti se kapela úplně nezbavila, takže určitá alternativní neohebnost na správných místech přitažlivě měkne. A i když díky rumunštině si na první dobrou asi málokterý ze sloganů s kapelou zahulákáte, refrén v „România cântă Rock“, naléhavá a povědomě znějící balada „Aripi pentru toți“, či těžkopádná „Sunt eu … o umbră“, která dávné líbivosti dává v rámci alba nejtvrdší ránu na solar, se do hlavy cpou poměrně intenzivně.
Tohle je způsob, jak se důstojně postavit na nohy. Scarlet Aura změnili mnohé a všechny změny byly k lepšímu. Po řadě nemastných neslaných desek se sice nabízelo, že z mizérie posledních let vede cesta jen vzhůru (anebo definitivně do kopru), ale klobouk dolů za to, že Scarlet Aura na ni velmi odhodlaně vyrazili podle prakticky úplně nové mapy a našli přitom velmi zajímavou podobu.
|
