Není čas ztrácet čas, řekla si zřejmě řecká šestice Mystfall a krátce po svém vzniku vydává debutové album „Celestial Vision“. Proč ne, když v symfonickém metalu už všechno bylo vymyšleno, všechno řečeno, stačí chytit slinu od Epicy, Delain, Xandrie, u mikrofonu mít zpěvačku, která se nebojí zabrousit do výšek, občas vytáhnout nezbytné sbory nebo kontrastní řádně chlapácký chropot a melodie zabalit do trocha bombastičnosti a orchestrálnosti. Takhle jednoduché to je.
Tedy alespoň v případě, že vám stačí, když se budete pohybovat mezi celkem snadno zaměnitelným žánrovým průměrem. Nechci tvrdit, že kdyby Mystfall pilovali a vylepšovali „Celestial Vision“ o pár měsíců déle, že by to mělo kdovíjak zásadní efekt. V první řadě by zvýšené úsilí narazilo na slušnou, nicméně poměrně tuctovou zpěvačku Marialenu Trikoglou, která se sice výšek skutečně nebojí (a můžeme u jejího zpěvu řešit otázku, kde je u podobně položeného hlasu hranice protivnosti), jenže víc jí to sluší, když vsadí na civilnější a přirozenější polohu - ale ani v ní si pěveckou nezaměnitelnost asi jen tak nevybuduje. Podobně to dopadne s melodiemi i aranžemi – melodie jsou zaměnitelné, orchestrální aranže si ne vždy úplně rozumí s ostatním děním a občas působí tak, jako by si Mystfall jednuše řekli, že se to tak prostě dělá, ale přirozenost a symbióza u toho sem tam pokulhává. Podobně drhne i snaha o pestrost – „Kings Of Utopia“ a „Moral Compass“ budiž ukázkou toho, kterak necitlivě kapela zachází s dynamikou a mění tempo slušně šlapající písně úplně zbytečně. Na vrcholu násilností stojí zcela klišovitý mužský chropot, jemuž se nedaří vytvořit jakékoli napětí vůči ženskému vokálu.
Navzdory názvu alba to na cestu k symfo-metalovému nebi zatím nevypadá – chcete-li hledat moment, který by mohl naznačit potenciál kapely, využijte titulní skladbu, v níž život poměrně vydatně pulsuje, či křehce emotivní „Silence“, která trochu klame tělem tím, že v první polovině se zcela vyhýbá jakýmkoliv snahám o bombastičnost, v jejím následném narůstání je vidět, že když Mystfall zbytečně nepřehrávají a nehrají na efekt, má jejich muzika příjemně zdravé jadýrko. Takhle se hledá vlastní identita a Mystfall při tom stojí na křižovatce – soudě podle debutu, hodlají-li Mystfall křečovitě lpět na jistotě toho, co už bylo x-krát řečeno, vymanit se z davu průměrných bude velmi těžký úkol.
|
