Napadá vás lepší návod na spokojený život, než „není nutný bejt úplně šťastnej, ale aspoň trochu jo“? Liberečtí punk-rockeři Kohout plaší smrt o sobě studiově nedali docela dlouho vědět, nicméně čekání je u konce. Poté, co se před sedmi lety i s knihou v ruce zasnili o tom, že nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně, osekli sestavu do základního tříčlenného složení a zhmotnili svůj návod do alba „Úplně šťastnej“. A protože ve třech se to nejlíp táhne, pustili se Krtek, Honza i Béba do rozjímání o aktuálním dění v kapele společně.
Chvíli po vydání EP „Padouch nebo hrdina“ jste prohlašovali, že se vám daří udržovat tempo pěti písní za rok, které následně zahrnete do jednoho alba. S deskou „Úplně šťastnej“ se sice písní urodilo víc, ale taky to zabralo podstatně delší čas. Co bylo v uplynulých asi sedmi letech u Kohouta jinak?
Honza: To jsme tedy měli smělý plán. Udály se především personální změny, kdy změna zpěváka vyžaduje delší adaptaci. No a pak Covid, nějaký rodinný trable a než jsme se rozkoukali, byl rok 2022, takže těch deset písní jsme skutečně vytvořili za cca ty dva roky, jen jsme předtím pár let byli netvoři.
Pauza mezi „Padouchem“ a “Úplně šťastným“ je zároveň nejdelší pauzou, která mezi dvěma nahrávkami u Kohouta nastala. Jak jste vnímali takhle nezvykle dlouhé studiové mlčení, dávali vám fanoušci pocítit, že jim něco více méně tradičního v životě chybí?
Honza: Tak ono přes Covid chybělo hodně tradičního hodně lidem, nejen naše hudba. Já měl větší absťák spíš z nekoncertování, studio je vždycky spíš stres. (smích)
Je „Úplně šťastnej“ odrazem nejaktuálnější autorské vlny? Použili jste všechen materiál, který vznikl nebo je naskládáno i na nějaké potenciální EP?
Béba: Víceméně jde o aktuální vlnu, pokud se o tom tak dá mluvit. Samotný proces vydání od chvíle, kdy jsme si řekli začínáme dělat na albu do finálních nahrávek trval tak rok a půl, možná i o chvilku dýl. Jedinou výjimkou je písnička „Čas“, kterou jsme měli v “šuplíku” i s demo nahrávkou, a tak nějak zapadla do našeho konceptu.
Krtek: Na EP bohužel nic nezbylo, ale aby to nevypadalo, že jsme za tu dobu udělali “jenom” deset písniček, většina z nich měla v procesu tvorby tři až čtyři verze, které se od sebe poměrně zásadně lišily, ať už to byla tempa, aranže, texty. Zaměřili jsme se spíš na kvalitu než kvantitu. Ve výsledku jsme vlastně složili čtyřicet písniček a z nich deset nejlepších vydali.
Co musí splňovat Kohoutí písnička, aby měla šanci, že se ocitne na albu?
Honza: Nemáme žádný propracovaný systém práva veta, Krtek provádí průběžnou autocenzuru a někdy i zaznamená, že třeba my zbylí na zkoušce frfláme. (smích)
Krtek: To jo, sice mě to nejdřív trochu naštve, ale za pár dnů se mi to v hlavě rozleží a většinou zjistím, že na tom frflání něco je.
Je to už pár let, co skončil zpěvák Matěj a ty ses ujal zpěvu. U řady kapel by taková změna mohla být naprosto radikální záležitost, výraz Kohouta se ale nijak zásadně nezměnil. Je pro tebe jednodušší, že si texty teď interpretuješ sám a píšeš si je „na svoji pusu“?
Krtek: Spíš bych řekl složitější, protože dřív jsem odevzdal text a melodii Matějovi a tím to pro mě končilo, teď jsem se musel nejdřív naučit aspoň trochu zpívat, pracovat s hlasem a pak se začaly objevovat takové nepodstatné drobnosti, jako tónina, frázování atd.
Zaujala mě rekapitulace vašeho loňského roku - „rok 2023 jsme měli hodně náročnej, ale i plodnej a tak si momentálně užíváme zaslouženej odpočinek - 39 koncertů, 1 nové album, 10 písniček, 4 oficiální videoklipy, a přes to všechno, pořád stejná sestava“ . Je náročné v tomhle kolotoči udržet stálou sestavu a co vás nejvíc drží pohromadě?
Honza: My tři jsme se ustálili vlastně už před deseti lety, ale je pravda, že loňskej rok byl hodně náročnej, do obvyklý porce koncertů vměstnat ještě nahrávání a natáčení klipů dalo zabrat. Ani jeden nemáme zrovna nadbytek času, takže jsem fakt rád, že nahrávání máme za sebou. Co se týče držení pohromadě, tak soudě podle devatenácti let v Kohoutech, je důležité mít především kapelu nastavenou na obdobně vysoké prioritě, být ve shodě, že je stále co zlepšovat a každá další nahrávka má být lepší, než ta předchozí, protože stagnace a žití „z podstaty“ je předzvěst smrti kapely, a dokázat si zorganizovat život tak, aby v něm všechny důležité složky včetně kapely měly pevné místo. Určitě každá „volnočasová“ kapela jako my by potvrdila, že hraní není jenom koníček.
Krtek: Jak říká Honza, nejdůležitější je mít podobně nastavený priority co se týče kapely a taky poměrně podstatné je, aby to fungovalo lidsky, což za mě je teď asi nejlepší sestava v historii kapely.
Nejzásadnější pocit, který jsem si zatím odnesl prakticky z každé vaší nahrávky, je optimismus a dobrá nálada. Je tohle i pro tebe Krtku základ, který chceš posluchačům předat?
Krtek: Jestli to tak na Tebe působí, tak je to skvělý, ale já mám spíš pocit, že píšu většinou o pesimistických věcech, i když se snažím optimistický způsob.
Stalo se někdy, že i Kohouta opustil jeho optimismus, když jste v jedné starší skladbě tvrdili, že není lehké být optimistou?
Krtek: To je právě to, o čem jsem mluvil v odpovědi na minulou otázku. Ono to optimisticky jenom vypadá. Tak třeba témata na aktuálním albu: soužití s alkoholičkou, nepovedenej vztah z vánočního večírku, války, epidemie a neustálý cyklický opakování historie, nekonečnej kolotoč a krysí závod každýho z nás, chcimírové, antivaxeři a populisti na náměstích, čas, kterej každýmu z nás ubývá a chybí atd. Zrovna včera nám člověk, který začíná tvořit klip, napsal, že text „Carpe diem“ je vlastně dost morbidní, ale zase to má veselou muziku.
Honza: Já jsem takovej životní optimista, takže se snažím v případě potřeby vyvažovat Krtkovu skepsi. (smích)
Moc se mi líbí vaše půvabné žonglování se slovy a nevtíravými životními pravdami. Je v některém tvém textu motto, které bys považoval ve svém životě za nejdůležitější?
Krtek: Asi, že není nutný bejt úplně šťastnej, ale aspoň trochu jo.
Honza: Z Krtkových textů mám asi nejradši prastarý „Samý nový věci“ o tom, že po tom, co si člověk pořídí samý nový věci, bude šťastnej až do konce života, ale má si dát bacha, aby do tý doby neumřel.
Deska „Úplně šťastnej“ mi přijde téměř jako koncepční záležitost, spojená starostmi, radostmi a glosováním úplně obyčejného běžného života. Jediná věc, která mi do tohoto spojení nezapadá, je „California“. Jaký máte vztah k tomuhle kousku země, co bylo inspirací ke vzniku skladby?
Honza: No nejsme zrovna plážoví povaleči a surfaři. (smích) Ale máme docela rádi tamní kapely, takže ten song je taková legrácka i hold.
Krtek: Ano, náš vztah k tomuto kousku země je čistě hudební. Ale rád bych se tam jednou podíval.
I když „není nutný bejt úplně šťastnej“, dokáže u vás i po téměř třiceti letech na scéně vyvolat živé hraní stav, že „seš úplně šťastnej“?
Krtek: A víš, že jo? Ta energii a radost, když pod tebou stojí lidi, který si ještě k tomu třeba i zpívají texty, to je něco, co je absolutně skvělý a myslím, že to je důvod, proč hrajeme tak dlouho. Každej má svůj způsob, jak dosáhnout takový tý aspoň malý nirvány a tohle je ten náš.
Dvacetiletku jste oslavili velmi netradičním způsobem, vydáním knihy. V dohledu je další kulaté výročí, máš už nějaký nápad, jak ho originálně oslavit?
Honza: Máme originální nápad, že bychom o tom už měli začít přemýšlet. (smích)
Krtek: K nám ta inspirace přichází v nepravidelných intervalech a nečekaně a teď ještě prostě nedorazila. Ale vzhledem k tomu, že by sis měl dávat velké cíle, tak mě napadá, že třeba O2 arena by nebyla špatná, stejně ji už vyprodává kde kdo. (smích)
Nová sezóna je na svém začátku, co si od ní slibujete a na co se v ní nejvíc těšíte?
Krtek: Máme novou bookerku, takže se těším na další, lepší a větší koncerty.
Béba: Zároveň máme v plánu vydat minimálně dva klipy. S novou deskou jsme hodně obměnili koncertní playlist, takže určitě je na co se těšit.
|
