Jsou to už čtyři roky, co světlo světa spatřila dosud poslední položka v diskografii Fates Warning. Kytarista Jim Matheos od té doby vydal druhé album svého převážně instrumentálního, ambientně laděného projektu Tuesday The Sky, zpěvák Ray Alder kontroval vydáním druhého sólového alba, na němž se také převážně pohyboval v oblasti přemýšlivě laskavé tvorby, než aby nějak výrazně chrastil kovovými zbraněmi. V podstatě se nabízelo, aby dlouholeté opory amerických progresivistů nechaly prolnout svoje soukromé světy a výsledkem je debutové album projektu North Sea Echoes.
Tvorbě Fates Warning je album „Really Good Terrible Things“ hodně vzdálené, byť Jim Matheos vidí (oprávněně) mezi tvorbou domovské formace a nového projektu jasnou paralelu ve skladbě „When Snow Falls“ z posledního alba „Long Day Good Night“. Na podobně pojaté intimnosti je založená prakticky celá nahrávka (výjimečně se tváří živější „The Mission“, ale i ta se drží jemnějších výrazových prostředků), takže se dá říci, že Matheos s Alderem se noří do světa melancholie, zklidnění a hudební něžnosti daleko intenzivněji a probírají je velmi decentně, obratně a objevně ze všech možných stran.
Hlavním a náladově zcela odpovídajícím partnerem v klidnějších (leckdy až příjemně ospalých) hudebních vodách je výpravně konejšivému Alderově hlasu (chcete-li ideální desku pro zklidnění před spaním, v North Sea Echoes jde v tomto směru Alder ještě o kus dál, než na sólovkách) zasněná Matheosova kytara, ústřední duo podporují klidné bicí, občasné (někdy maličko rušivé) atmosférické zvuky, ladné melodie a křehké emoce – chcete-li doplnit další celkem významný aspekt, nezapomeňte na Alderovy chytré texty. Není třeba desku rozkládat na její součásti, kterákoliv z deseti skladeb tvoří důležitou součást soudržné skládačky, jež po sobě může zanechat trochu posmutnělou náladu, ale která se velmi dobře poslouchá.
Kdesi v prapůvodu vzniku skladeb z „Really Good Terrible Things“ byla Matheosova myšlenka na další nahrávku Tuesday The Sky, nicméně záhy dospěl k přesvědčení, že by jim slušel zpěv. Bylo to velmi dobré rozhodnutí – o tom, že to oběma muzikantům spolu maximálně klape, přesvědčují už roky ve Fates Warning, o tom, že jim sluší i niterná, intimní poloha, lepší důkaz předložit nemohli. Možná si při poslechu alba řeknete, že dávní bouřliváci prostě stárnou, ale nejde jim upřít, že to dělají s noblesou. "Oba stále rádi tvoříme hudbu a opravdu si užíváme společnou práci. Myslím, že je tam slušná chemie," album skromně charakterizoval Jim Matheos. Nebál bych se místo pojmu „slušná“ pohazovat nějakým superlativem…
|
