„Už nejde, abych bral tolik drog,“ řekl Lemmy někdy v roce 2007. „Beru je pořád, že jo, ale ne tolik. Nejde přestat najednou. Piju taky už jen jednu flašku Jacka denně a i cigarety jsem omezil.“ V té době začaly Lemmyho dohánět zdravotní problémy. Měl vysoký tlak, diagnostikovali mu cukrovku. Nařízenou abstinenci porušoval bez hnutí brvou, nemohl se vzdát životního stylu, který vedl skoro padesát let, ovšem šlo to čím dál více ztuha. Odmítl si dát pauzu a hned po návratu z turné k albu „Kiss Of Death“ chtěl začít tvořit novou desku. Jako kdyby snad už měla být jeho poslední, jako kdyby cítil, že konec se pomalu, ale jistě blíží. V roce 2008 sbíral síly na tvorbu nové desky poměrně lehce, i když stále více práce přehrával na své spoluhráče. Ti byli duchem klasických Motörhead natolik pohlceni, že to ani nebylo poznat.
V táboře kapely panoval setrvalý stav a proto se do studia nastupovalo znovu s Cameronem Webbem v roli producenta, jenž se už stával platným členem ansámblu. V duchu tradic předchozích alb ještě více na nahrávce „Motörizer“ zahustil zvuk, což ukáže hned otvírák „Runaround Man“, který není tak silný jako „Sucker“ z minulého alba, ale i tak dostatečně demonstruje skutečnost, že energie měli Motörhead na rozdávání, přestože její vyprodukování stálo Lemmyho čím dál větší úsilí. „Už to není, jako když mi bylo třicet, člověče. Ale myslím, že to zakonzervování bourbonem pomáhá,“ řekl jednomu zahraničnímu novináři. Výsledkem je stabilní nahrávka, která je o něco méně nápaditá než „Kiss Of Death“ a rozhodně slabší než „Inferno“, ale stále ještě dobrá. Fanouškovské tužby byly znovu naplněny, i když „Motörizer“ je zejména připomínkou toho, že kapela pořád ještě žije a tvoří. Žít z minulosti bylo vždy to, co Lemmy odmítal.
Album je vyrovnanou kolekcí, na rozdíl od „Kiss Of Death“ na něm není tolik výrazných vrcholů. Možná jistá nenápadnost pomohla tomu, že ze sevřenosti kapela udělala svou nejsilnější zbraň. Pokud budete pátrat po největším hitu, narazíte povětšinou na skladbu „Rock Out“, která je pravděpodobným vrcholem alba a typicky rychlopalnou věcí Motörhead, ale i skladbou, která se hitům z minulosti vyrovnat nemůže. Podobně jsou na tom i ostatní položky, z nichž jako silné jmenujme „Heroes“, „English Rose“ a „Teach You How To Sing The Blues“, které dokáží posluchače zasytit, ovšem také poukazují na skutečnost, že i tak spolehlivá kapela si čas od času vybírá slabší hodinku, ač je natolik zdatná, aby se vyhnula natočení průměrné desky.
Na to, že je ‚Motörizer“ devatenácté album, je s podivem, kde kapela dokázala brát další nápady, ačkoliv je jasné, že studnice pomalu vysychala. S albem byla nastartována finální část kariéry kapely. Přestože „Motörizer“ ani zbylé tři desky nepřipomínají nějaké vyklusávání nebo poslední zatáčku před cílovou rovinkou, projevila se na desce z roku 2008 jistá opotřebovanost, která už nikdy nezmizela. I když pak kapela ještě zvedla hlavu s předposlední nahrávkou „Aftershock“, už se její poslední kus kariéry obešel bez výrazných hitů a desek, které by měly ambice dostihnout staré klasiky. ‚Motörizer“ ani další desky neměly šanci překvapit a působily jako záminka pro další turné. Ta byla malou sázkou do loterie, poté, co kapela vydala následující „The Wörld Is Yours“ se začalo Lemmyho zdraví velmi rychle zhoršovat.
Jak vždycky říkal, chtěl umřít na jevišti. Když jej v roce 2011 dostihla zpráva o smrti Würzela, začal velmi vážně uvažovat nad vlastní smrtelností. Kouření snížil na polovinu, drogy takřka vyřadil a alkohol pil v menších dávkách. Měl velmi slabé srdce, které mu vracelo to, jak se k němu choval. V roce 2013 už musel chodit o holi, špatně se mu dýchalo a třes rukou byl dán dlouholetým užíváním návykových látek i problémy s cukrovkou. Ještě v roce 2015 vydali Motörhead na sklonku léta desku „Bad Magic“, ale to už bylo skutečné loučení. Ještě, když přišla zpráva o úmrtí někdejšího dlouholetého bubeníka Phila Taylora, se dokázal Lemmy vyškrábat na pódium, ale koncert několikrát musel zastavit. 11. prosince 2015 si v Berlíně zahrál naposledy. Pár dní na to musel do nemocnice. „Vrátil se z turné a měli jsme párty ve Whisky A Go-Go. Dva dny na to ho odvezli, protože se necítil dobře. Tehdy našli rakovinu, kterou měl v mozku i krku. Pak přišel doktor a řekl jen: Tohle je konec,“ vzpomínal Lemmyho manažer Todd Singerman. Trápení netrvalo dlouho a 28. prosince, jen pár dní po sdělení zdrcující diagnózy, Lemmy zemřel.
Když za ním do nebeského baru o tři roky později odešel i kytarista Eddie Clarke, sešla se na věčnosti celá klasická sestava Motörhead. Zbylí členové nejspolehlivějšího složení, Phil Campbell a Mikkey Dee, se rozhodli ihned po Lemmyho smrti kariéru kapely uzavřít. Úcta k legendě jim nedovolila pokračovat a na světě snad nebyl ani jeden fanoušek, který by něco podobného očekával či vyžadoval. Lemmy byl Motörhead a ti zemřeli spolu s ním. Připomínka v podobě svatyně se sochou v životní velikosti, která dodnes stojí v klubu Rainbow na Sunset Stripu. je věčná, stejně jako hudba, kterou za svůj život vyprodukoval.
|
