Historie tatarstánců Alkonost se začala psát už téměř před třiceti lety. Projíždět kompletní seznam těch, kteří za tuhle dobu kapelou prošli, by zabralo hodně dlouhou dobu, podstatná jsou však dvě jména – kytarista Andrey Losev (tehdy ještě po pseudonymem Elk) v druhé polovině roku 1995 rozběhl vlastní projekt, v němž se chtěl zaměřit na středověkou evropskou hudbu a ruské lidové melodie, a když se mu o rok později podařilo dát dohromady muzikanty, kteří měli podobnou touhu, vznikli Alkonost. V roce 2012 se k Alkonost připojila zpěvačka Ksenia Pobuzhanskaya (byť zpočátku na skok, a až od roku 2015 natrvalo, od začátku jejího působení se už žádná řadová deska neobešla kapely neobešla bez její účasti), která tvář kapely docela výrazně změnila – jednak je její vokál daleko méně afektovaný a příjemnější, než hlas předchůdkyně Alyony Peleviny, jednak se stala dominantní postavou u mikrofonu, takže drsný mužský zpěv se stal v podstatě bezvýznamnou složkou v arzenálu Alkonost.
Letošní novinku „Дар саламандры“ („Salamander´s Gift“) Alkonost zasvětili elementu, který může být dobrý sluha, ale i zlý pán – ohni, jeho všestrannosti a nejednoznačným projevům. Proto nepřekvapí, že album otevírá píseň „Jiskra“, následuje „Zapalte oheň“, dojde i na „Slunce“, či „Blesk“, a to vše se částečně nese v duchu původního Losevova předsevzetí – středověká evropská hudba ustoupila folklóru s výraznou ruskou náladou, ale ústřední téma nabízí široké pole pro mystiku a prastarou atmosféru. Alkonost ji občas docela násilně ničí pomocí elektroniky a uměle znějících kláves (tak trochu syndrom Dalriady), které ředí náladu, vytvořenou ostřejší kytarou, sytými bicími a hodně důrazný zvukem, takže odpověď na otázku, zda tajuplnost funguje, není úplně jednoznačná. Což je škoda, protože melodicky Alkonost boduje.
Typická ruská melodika ve spojení se zvonivým hlasem Ksenie, to jsou elementy, na kterých je album „Дар саламандры“ postavené. Z tohoto vzorce Alkonost neuhýbají (proč taky?), takže z devítky nových skladeb můžete vybrat namátkou kteroukoliv, abyste získali dobrý obraz toho, co se na albu děje. Body navíc by snadno kapela získala, kdyby vyměnila syntetický zvuk kláves za šťavnatější lidové nástroje, ale tady je zjevně hranice, kterou Alkonost překračovat nehodlají. A tak se ideálně nechte zahřát naplno svítící skladbou „Солнце“ (jako singl ji Alkonost představili už v roce 2021) a možná buďte opatrnější při položce „Молния“, jejíž umělý sound ničí atmosféru (jejíž potenciál není složité objevit i v této písni) docela intenzivně.
Najít v současné době něco alespoň lehce pozitivního se značkou Made in Russia je docela sisyfovská práce. Není-li vám tahle chuť vyloženě proti srsti, můžete začít u Alkonost, tam to celkem dobře klapne.
|
