I don`t know why we all can`t live in peace
Here comes the war machine
Bojová témata byla v metalu vždycky oblíbená, ovšem v době, kdy je pojem válka skloňován mnohem častěji, než by se asi komukoliv normálně uvažujícímu o osudu světa zdálo, může být název alba „War Machine“ poněkud dvojsečný. Chris Impellitteri, který si se svou stejnojmennou úderkou připíše zanedlouho na hřbet už čtvrtý křížek, však zjevně ví, co dělá. Nejenže chce názvem desky připomenout úděl kapely, která se přes všechny nesnáze usilovně pere o své místo na slunci už takovou dobu, ale zároveň tím dobře charakterizuje pocit, který po poslechu dvanáctého řadového alba Impellitteri v závitech zůstane.
„War Machine“ by se klidně mohlo stát definicí pojmu silový heavy metal. Přispívá k tomu i fakt, že za bicí se posadil Paul Bostaph (Slayer, Kerry King). Ne že by jeho předchůdce (z posledních dvou alb) Jon Dette byl nějaký měkota, to ani v nejmenším, nicméně s Paulem má nahrávka skutečně adrenalinový drajv. I tak se ale nabízí napsat, že nahrávka je hlavně o dvojici Chris Impellitteri – Rob Rock. Rytmika je velmi důrazná a sytá, ale pokud vás něco praští přes uši v první řadě, je to buď neposedná kytara (velmi akční, ať už jde o riffy, breaky nebo sóla, evokující ekvilibristku Yngwieho Malmsteena z časů, kdy jeho nástroj sloužil písním a ne naopak, byť v poněkud robustnější formě) nebo testosteronový, natlakovaný, občas až na hranice prasknutí vypjatý Rockův vokál.
Nebude žádné překvapení, když vám ani po opakovaném poslechu alba nezůstane v hlavě konkrétní skladba (byť třeba u úvodní akční titulky, u klasické energické a šťavnaté heavíkovky „Out Of Mind (Heavy Metal)“, či u víc zpívané než ukřičené „Gone Insane“ bych věřil tomu, že si otisk v dlouhodobé paměti vyslouží). Impellitteri jedou celou desku v poměrně podobně akčním módu a nehrají na nějakou vzletnost, chytlavost, či refrénovou hitovost (kdy by to taky od válečného stroje předpokládal…). Podstatná je drtivá energie a nasazení, kterým nelze vytknout ani popel.
Nechci tvrdit, že album „War Machine“ je jeden z nejzásadnějších kousků v diskografii Impellitteri, na to má kapela hodně silnou a vyrovnanou albovou bilanci. Ale fakt, že nejdelší studiová pauza (byť je rekord překonán jen o měsíc) byla dobrá k tomu, aby Impellitteri nastřádali ohromné množství nepolevující energie i zuřivosti, je patrný od prvního až do posledního tónu.
|
