V době, kdy vstupoval do začínajícího Olympicu, pomyslel by si Petr Janda, že v čele kapely bude stát ještě za více než šedesát let a bude vydávat nové desky? Možná by toho, kdo by mu to řekl v době, kdy tvořil s nejslavnější sestavou formace debutovou „Želvu“, měl za úplného blázna, ale seběhlo se to tak, že i když má dávno za sebou osmdesáté narozeniny, je stále aktivní. Ač se sám označuje za kmeta českého rocku, nevypadá to, že bych chtěl končit. Před pěti lety s deskou „Kaťata“ odvážně vstoupil do světa tvrdé hudby, s nímž chvilku laboroval v době alb „Bigbít“ a „Když ti svítí zelená“, v podobě „Kaťat“ vytvořil nejtvrdší a dalo by se říct i nejmetalovější dílo kariéry. Zářil nadšením a proto se nechalo čekat, že mu to vydrží delší dobu. I přesto je novinka „Bombarďák“, jejíž vydání kvůli vysokému věku Jandy i basisty Milana Brouma, coby druhého nejstaršího člena, není samozřejmostí, překvapivá. Není tak odvážná a energická jako „Kaťata“, ale i tak je to hudba, kterou osmdesátníci běžně nehrají.
„Bombarďák“, hlavně kvůli titulní skladbě patří k tvrdším deskám Olympicu, přesto nejde o identické dvojče „Kaťat“. Může to působit, jako kdyby se Janda zalekl, kam až je schopný zajít a pomalu zařadil zpátečku, což se v historii kapely nestalo poprvé. Každou z vydaných desek provází jeho typický styl a práce s melodiemi, které se prolínaly všemi obdobími experimentů, ale vezměme „Prázdniny na Zemi“, což byla svým způsobem převratná deska. Po tomto monumentálním progrockovém díle se kapela na „Ulici“ vrátila spíše k písničkovému stylu a stejně se to dělo i poté, co „Když ti svítí zelená“ reflektovala hard n`heavy scénu, protože nejpozději „Dávno“ byl jasný návrat k tradicím Olympicu. Částečně se to děje i na novince, která klidně může být rozlučková, protože její vydání je trochu nečekané i vzhledem k nespecifikovaným principálovým zdravotním problémům.
Před Jandou je nutné smeknout klobouk, nejen za jeho celoživotní práci, protože je bezesporu jedním z největších hitmakerů v dějinách tuzemské populární hudby, ale i proto, že úvodní skladbu „Bombarďák“ opatřil těžký metalovým riffem, který lehce připomene více než třicet let starou „Alien Nation“ od Scorpions. Píseň, opatřená textem Roberta Kodyma, je sice pilotní singlem desky, ale nestává se její výkladní skříní. Kromě výtečné závěrečné „Bílé hory“, sabbathovské „Kdo se bojí“, a o mnoho slabšímu, punkovému „Jaru“, která může evokovat někdejší hit „Jako tele na vrata“, je skladbou, která je o něco tvrdší než je typický olympicovský styl. Většina desky se však nese v uvolněnějších duchu, takže „Kaťata“ nebo „Pálím tvář“ se zde najít nedají. Album je spíše určené pro klasické fanoušky, kterým minulá deska nešla moc pod vousy. Na druhou stranu je nutné přiznat, že tentokrát se nepodařilo dodat podobně silný materiál, jaký byl na „Kaťatech“.
Příkladem zbytečné skladby je infantilní „Trpaslík“, hudebně typická jandovka, ovšem melodicky působí trochu šroubovaným dojmem, včetně kostrbatého textu. Moc se nepovedla ani „Uřvaná Lilith“, která má dobře poslouchatelný začátek, ovšem pochodový rytmus, nejistý Jandův zpěv a Kodymova slabší textařská chvilka nenadchnou. Euforii nepřivodí ani „Anonym „ a „Heja heja“, což jsou věci, bez nichž by se deska obešla. Jiné položky však vykazují mnohem více kvality. Výborně dopadla balada „Než se setmí“, Janda podobně zádumčivé věci prostě umí, velmi dobré jsou i nostalgické kousky „Zatoulaná“, „Byla má“ a „A tak se neptám“, která by slušela i Jandovým sólovkám, protože zde je lídr jako zpěvák nejsilnější. Jeho hlas je už trochu hrubší a těžko zakrývá rok, který má psaný v občance, ale někdejší charisma stále nezmizelo, i když zabrat od plic, zejména v tvrdých věcech, je pořád těžší.
Na „Bombarďákovi“, kterým je díky neutuchající energii i Janda sám, není až tak důležitý přínos diskografii Olympicu, ten zas tak velký není, ale skutečnost, že vůbec vyšel. Za to kapela sbírá plusové body. Deska nežije jen za zásluh, minimálně dobrá polovina skladeb dokáže posluchače potěšit, ale na rozdíl od „Kaťat“ z ní celkově opatrný dojem činí desku postradatelnější.
|
