Vždy jsem předpokládal, že když máte nějakou oblíbenou kapelu, nejméně komfortní situace nastane, pokud dané těleso dlouhé roky nic nevydá. Nebyla to ovšem pravda. Daleko horší je, kdy nové album dávno existuje, ale vy se k němu prostě nemůžete dostat. To je případ japonských Minstrelix, které dlouhodobě považuji za přední představitele neoklasického power speedu. Jenže aktuální dílo s titulem "Minstrelics" vyšlo v půli loňského roku, přičemž dostupnou se stala pouze CD verze. Jelikož už delší dobu nemám stříbrné kotouče kde přehrát, zoufale jsem vyhlížel digitální formát nahrávky. Japonci ale do této varianty evidentně jít nechtěli, navíc tamní hudebníci s vnějším světem nekomunikují, takže jsem měl smůlu a jenom si se slzou v oku představoval, jak moc asi může být novinka Minstrelix skvělá (kvalitu jasně indikoval jediný uvedený videoklip). Zachránil mě až fanoušek, který si CD koupil a laskavě mi poslal jeho digitální verzi.
Tři čtvrtě roku od vydání šesté řadovky Japonců jsem se tak mohl přesvědčit o neutuchající formě tohoto vynikajícího spolku. Deska, která vyšla ku příležitosti dvacátého výročí existence kapely (odtud název díla), přináší několik skladeb, jež znamenají esenci mistrovského skladatelství kytaristy Takaa a zpěváka Lea Figara. Neplatí to sice o každé z desatera nových písní, je však nutné uvést, že i potenciálně nejméně povedený kus nespadne pod slušně posazenou laťku chytlavosti (což je s ohledem na první čtyři studiovky Minstrelix velký posun). Vychází to zhruba půl na půl s tím, že strhující a zcela neodolatelné jsou na albu přesně čtyři stopy.
První z nich najdeme na začátku tracklistu. "Destiny - The Goddess Pt. 3" nabízí strukturu vyztuženou prvky, které autoři objevili (zhruba) na třetí řadovce "Tales of Historia" a od té doby se k nim vrací jako čápi na oblíbený komín. Není se co divit, jde o učiněné tvůrčí zlato, kterého by se chtěl dobrovolně zbavit jenom blázen. Geniální stupňování harmonického napětí formou instrumentálních a vokálních fíglů, jež za pomoci "kozáčkové" rytmiky a sladce melancholických melodií zasahuje srdeční komoru s neomylnou přesností. Samozřejmostí jsou pamětihodné refrény a virtuózní hráčské výkony, které se v plné kráse vyloupnou především v geniálních sólových partech.
Druhým vrcholem je výše zmíněný singl, jehož komicky dlouhý titul najdete ve výčtu skladeb pod recenzí. Souhrn exkluzivních skladeb uzavírají tituly "Voices & Words ~The Minstrel Pt. 2~" a "Bois Dormant (Nemuri No Mori)", vše v jádru velmi podobné, přesto však dechberoucí kompozice, které se nemají šanci oposlouchat. Ze zbylých songů je vhodné uvést desetiminutový epos "Gathering Under the Same Sky", jemuž k dokonalosti chybí jenom malý krůček, stejně jako ultimátní speedovce "Sing Our Song", a snad i příspěvku "Silhouette of Time", který zaujme především nádherným čembalovým vstupem. Album "Minstrelics" lze každopádně doporučit celé s tím, že si na něm fanoušci neoklasického poweru celkem jednoznačně smlsnou (pokud se k němu tedy dostanou). Jen pro úplnost dodávám, že pokud bych dílo slyšel během loňského roku, nechybělo by v mé roční bilanci. Symbolicky jej tam řadím alespoň nyní, a to na příčku úplně nejvyšší.
Za poskytnutí digitální verze děkuji André Kanovi.
|
