Když vloni vydali švýcarsko-francouzští symfonici Hartlight povedenou debutovou desku „As Above, So Below“, člověk si mohl říct, proč to podceňování a pesimismus v názvu alba, neb forma kapely naznačovala, že se čtveřice nachází ve fázi směrem nahoru. Uběhlo necelých dvanáct měsíc a otázka stojí přesně opačně – není příliš odvážné předhodit fanouškům druhé album a nazvat jej „The Triumph Of Metal“ (asociace s Manowar nečekejte…)? Metodou čistého zprůměrování není – co si kapela názvem prvního alba ubrala, to si na druhé desce přifoukla a v konečném součtu jsme u dobrého alba v žánru symfonického power metalu s dominantním a velmi sympatickým ženským zpěvem.

Kdyby se Hartlight nepouštěli do rozsáhlých kompozic mohlo, být víc než dobře. Úvodní titulka prozradí, že frontwoman a basistka v jedné osobě Noémie Allet je něžná pila, jejíž hlas nepatří ke kdovíjak agresivním (dovede být i smyslně křehký), ale dokázal bz proniknout i skrz ocelovou desku, takže nepřekvapí, že její vokál je jednou z dominantních a účinných zbraní kapely (mužská podpora a chorálový závan mu dodávají velmi chutnou příchuť). K tomu připočtěte sytý zvuk, akční rytmiku, neposedné kytary, dobrou melodii i atmosféru, jež zhoustne díky zvuku varhan, a máte excelentní otvírák, který posluchače spolehlivě chytne za uši. Následná „Polymorphia“, vedená ve vláčnějším duchu, odstartuje jemným piánem a působí daleko okázaleji a dramatičtěji, jedinou nevyřešenou záhadou je fakt, u které pop-rockové melodie z osmdesátek se kapela inspirovala.

To, že hlavním parťákem pro Noémie je od začátku existence Hartlight (společníky Guillaumea Remiha a Adriena Guingala nabrali až v loňském roce) kytarista Adrien Djouadou, je zjevné z další melodicko-akční pecky „The Scales Of Rebih“, zejména neo-klasické sólo si Adrien zjevně užívá. Že se Hartlight nebudou držet jen čistě žánrových kolejí a že o úplný triumf metalu nepůjde, naznačí skladba „Midnight“, Hartlight se poprvé začnou potýkat s nevýrazností a vyklouznou z ní až zásluhou podivné cirkusové šarády. Druhá polovina alba narazí na podstatně větší problém. Posmutnělou „The City Of Tears“ Hartlight natáhnou na osm a půl minuty, závěrečnou „A Song Of Blood And Steel“ (že by snaha o vazbu na daleko rozsáhlejší ságu z pera E.E. Martina?) dokonce na jedenáct a půl minuty, a zejména u ní snaha o výpravnost nefunguje (nepracuje se špatnými motivy, jen se posléze vyčerpá), kdovíjak přesvědčiví nejsou Hartlight ani v momentě, když se v „Mind`s Arboretum“ zašmodrchávají v technických pasážích a ztrácí předchozí švih.

To, že v jednoduchosti bývá síla, Hartlight úplně nepotvrzují, jejich hudba není o kdovíjak jednoduchých momentech, hodně staví na košatosti, pestrosti, dobrých nápadech, a přitom je chytlavá, přitažlivá, působivá. Jen je potřeba najít míru, kdy to je ještě účelné a přínosné. Pokud by se to kapele povedlo (a měla k tomu i potřebnou dávku štěstí), mohlo by se o ní časem mluvit jako o jednom z významných zástupců symfonického power metalu.

hartlight.fr

YouTube ukázka - The Triumph Of Metal

Seznam skladeb:
1. The Triumph of Metal
2. Polymorphia
3. The Scale of Rebis
4. Midnight
5. The City of Tears
6. Mind`s Arboretum
7. As my Will to Power is Seen
8. A Song of Blood and Steel

Sestava:
Noémie Allet – zpěv, baskytara
Adrien Djouadou – kytara, baskytara, bicí, programování
Adrien Guingal - kytara
Guillaume Remih - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 54:59
Label: Kvlt und Kaos Productions
Země: Švýcarsko / Francie

Diskografie:
2024 - As Above, So Below
2025 - The Triumph of Metal

Foto: archiv kapely