Pokud jsem se v nedávné recenzi na studiový debut kapely Doomsday rozepsal o tom, že se v poslední době roztrhl pytel s interprety, kteří se nechávají inspirovat crossoverovým spolkem Power Trip, pak zde máme další konkrétní příklad daného tvrzení. Jenže zatímco Doomsday nevychytali míru a legendární krajánky vybrali trochu přes čáru, parta Paralysis z New Jersey na pomyslné hraně balancuje s daleko větší citlivostí a krom povolené inspirace nalézá vlastní tvůrčí směry, které jsou důvtipné a hlavně chytlavé.
Zhruba takto má vypadat dobrý crossover, ve kterém se míchá hardcore s thrashem a metalcorem. Hned jak americký kvartet nahodí rytmickou sekci, hrábne do strun a frontman Jon Plemenik rozvibruje hlasivky, je jasné, že fanoušek stylu bude mít půl hodiny o zábavu postaráno. Riffové nože prořezávají blanku repráku, bublající baskytara otestuje pevnost pavučin v koutech a bicí krupobití donutí sousedy k nedobrovolné účasti na poslechu. Díky výbornému zvuku z dílny kytaristy Tommyho Vasty, dynamickým změnám temp, lákavým thrashovým pasážím, hutným breakdownům a hardcorové intenzitě se hudbě Paralysis prostě nedá uniknout.
Singlovka "Fragile Flesh" po strmém úvodu přepne do metalcorové sekvence, u které si aktivní návštěvníci koncertu vydupou z těla všechny neduhy. Alarmově chrastivý činel v "Source of Intolerance" probudí i mrtvého, "Pain Spiral" a "Rush of Energy" výrazně zvýší počet zahraných beatů za minutu. Snad pouze track "Leukotomy" usvědčí autory z přílišné aktivity, změn nálad a poloh je zde zbytečně moc. Z celkového pohledu lze vznést drobnou námitku i vůči zpěvu, který připomíná uřvaný styl Mille Petrozzy z Kreator či Andrease Mozera z Traitor, avšak na hrdelní zlato těchto borců Plemenik dost ztrácí. Jsou to ale drobné pihy na kráse zdařilého alba, které příznivci crossoveru prostě nemůžou minout.
|