Deftones moc dobře ví, že jedním ze základů úspěchu je odlišnost od dalších kapel, čehož se drží od počátků své tvorby, neboť ani tehdy nebyli zaměňováni s jinými partami nu-metalového či post-hardcorového žánru. Postupem let svůj styl vybrušovali, což jim přineslo nejen platinové desky, ale i řadu ocenění, potvrzujících správnost jejich cesty. Jako její vrchol se cituje pětadvacet let stará nahrávka „White Pony“, která je pro řadu fanoušků nedotknutelnou záležitostí, ač je z ní cítit úporná snaha dosáhnout úspěchu. V době vydání byla velmi sympatická, ale pokud by s ní přišli Deftones dnes, bylo by to poněkud nepatřičné. Naštěstí se Chino Moreno a jeho spoluhráči neustále vyvíjejí a dospívají, což demonstruje každá deska, která vyšla po druhém milníku jejich kariéry, po šestém albu „Diamond Eyes“. Fanoušci to mohou kvitovat, protože každá nahrávka jim dokáže připravit několik překvapení.

Tentokrát se Američané museli obejít bez basisty Sergia Vegy, který v minulosti nahradil zesnulého Chi Chenga, ovšem z hlediska toho, jaký měla změna vliv na zvuk, styl a celkový výsledek novinky „Private Music“, je kosmetického rázu. Zásadními pro zvuk kapely zůstávají kromě Morena kytarista Stephen Carpenter a bubeník Abe Cunningham, protože tato trojice kdysi definovala zvuk Deftones a dodneška jej provedla mnoha zákoutími alternativní hudby a tvrdého metalu a zároveň má na desátém albovém zastavení „Private Music“ nejzásadnější podíl. Nutné je zmínit i klávesistu Franka Delgada, stejně jako producenta Nicka Raskulinecze, který mohl být zárukou návratu k jisté éteričnosti a přehlednosti desek „Diamond Eyes“ a „Koi No Yokan“. Jejich ozvěny se na novince objevují, ale nejsou tak silné, jak se po ohlášení Raskulineczovy přítomnosti očekávalo. „Private Music“ je totiž další neopakovatelný originál.

Deska nesymbolizuje hitovost, která v kariéře Deftones sem tam probleskla, a na níž už dávno nejsou nastaveni ani fanoušci. Největší síla nového materiálu tkví v sevřenosti a precizní soustředěnosti, která ukazuje až puntičkářskou práci s jednotlivými motivy. „My Mind Is A Mountain“ dokáže zahrát na jednodušší a posluchačsky přístupnější strunu, v níž Morenův hlas nabírá na hrubosti a spíše odkazuje k letům dávno minulým, což je i případ následující „Locked Club“, která má svéráznou riffovou strukturu. To je věc, jež se už u Deftones tolik nenosí, a proto to na „Private Music“ vypadá, jako kdyby se váha klonila spíše na stranu China Morena, který na rozdíl od Carpentera prosazoval jiné vyjadřovací prostředky. Následujícími skladbami stále více prorůstají melodické motivy, které například z „Infinite Source“ dělají malé mistrovské dílo současného alternativního metalu.

Deftones v této věci do hudby zasazují lehké vlivy dream popu, jak tomu bylo i u minulé desky „Ohms“, a je nutné konstatovat, že v tomto případě nejde o přešlap vedle. Ještě více tyto tendence zdůrazní baladická „I Think About You All The Time“, působící křehkým, niterním dojmem. Moreno v ní definitivně nasazuje přívětivou tvář a Carpenterova kytara jemně podporuje jeho zpěv, ačkoliv její spodní proudy nesou známky neklidu. Větší prostor dostanou v tvrdší „Milk Of The Madonna“, ve které se do pozadí stahuje Moreno, vystrkující růžky pouze ve výrazném refrénu. Lehce zbytečným dojmem působí nevýrazná „Cut Hands“, ale při délce tří minut je jen jakýmsi předvojem před dramatickou „Metal Dream“ a zejména závěrečným monolitem „Departing The Body, který po úhledném začátku zmohutní do zatěžkané space rockové kompozice, znovu korunované přitažlivým neklidem, jenž se táhne celým albem jako červená nit.

Jeho přítomností dosáhli Deftones další mety ve vývoji, neboť nepotřebují zbytečnou agresi k tomu, aby byli tvrdou, ale i značně osobitou kapelou. "Private Music“ je dalším stupněm jejich vývoje a další důkaz toho, že z kdysi nu-metalové kapely se vyvinula velice svébytná formace, která se stále nachází na správné vývojové cestě a už dávno dospěla i se svými fanoušky.

www.deftones.com

YouTube ukázka - My Mind Is A Mountain

Seznam skladeb:
1. My Mind Is A Mountain
2. Locked Club
3. Ecdysis
4. Infinite Source
5. Souvenir
6. cXz
7. I Think About You All The Time
8. Milk Of The Madonna
9. Cut Hands
10. Metal Dream
11. Departing The Body

Sestava:
Chino Moreno - zpěv, kytara
Stephen Carpenter - kytara
Fred Sablan - baskytara
Frank Delgado - klávesy, programování
Abe Cunningham - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 42:22
Label: Reprise/Warner Music
Země: USA
Žánr: alternative metal/space rock

Diskografie:
1995 - Adrenaline
1997 - Around The Fur
2000 - White Pony
2003 - Deftones
2006 - Saturday Night Wrist
2010 - Diamond Eyes
2012 - Koi No Yokan
2016 - Gore
2020 - Ohms
2025 - Private Music

Související články

Foto: Facebook Glenn Hughes