Vůbec ničemu nevadilo, že si D.R.I. dali po předešlém zápisu "Thrash Zone" tříletou pauzu. Předtím jeli na plné pecky, čtveřici alb vydali v rozmezí pouhých čtyřech let. A co si budeme povídat, zase tak rozmanitou hudbu, která by ospravedlnila podobnou studiovou kadenci, Imbecilové nikdy nehráli. Jinou věcí je, že šestá řadovka vyšla v roce 1992, tedy v době, kdy přestával být o metal pomalu zájem, neboť mnoho posluchačů (a mezi nimi samozřejmě hafo pozérů) tenkrát objevilo svoji hudební nirvánu. Tohle ale Cassidyho s Brechtem nikdy moc netankovalo, na začátku devadesátek prostě nastoupili do studia (s novým bicmenem Robem Rampym) a nahráli další sérii tradičních crossoverových kousků.

Kapela, která neprojevila zájem o jakýkoli autorský vývoj, mohla být pro mnohé posluchače v době všeobecných experimentů osvěžující zprávou. Když jste si tenkrát pustili Kreator, Testament nebo Exodus, mohli jste jako fanoušci předešlé tvorby dotyčných spolků zažít šok. D.R.I. tohle svým příznivcům neudělali. Deska "Definition" je možná dokonce konzervativnější, nežli předešlé studiovky Imbecilů. Mohlo to být životní filozofií, mohlo to být neochotou nebo i neschopností se autorsky vyvíjet, z dnešního pohledu ale tato tvůrčí zapouzdřenost působí obzvlášť sympaticky.

Pilotní vlaštovkou díla se stal song "Acid Rain", který to dotáhl až do jedné z epizod tehdy populárního animáku Beavis and Butt-Head. Na propojení skejťáckého punku s thrashem bylo vždy něco šmrncovního, o tom není pochyb, ačkoli Suicidal Tendencies to z komerčního hlediska zvládali mnohem lépe. Imbecilové měli vřelejší vztah k metalu, což byl zřejmě důvod, proč nikdy nedosáhli průlomu, který by hudebníkům vydělal na důchod. Spike Cassidy měl naopak dlouhodobé problémy s firmou Rotten Records (vydavatel desky "Definition" a navazujícího počinu "Full Speed Ahead"), jejíž vlastník Jason Klein údajně obral kapelu o významné sumy peněz.

Úvod CD je takřka snový. "Acid Rain" vládne správnou vítací přitažlivostí, "Tone Deaf" je skvěle nafrázovaná punk metalová šleha, stejně tak "Guilt Trip" nebo "Hardball" s funky basou a parádně vyřvávaným titulem skladby. Jediný faktor, který trochu kazí povedený dojem, je (jak jinak než) zvuk. Kytary jsou tenké jako papír, což je na druhou stranu možná záměr, aby kapela nezněla až tak metalově. Při ostřejším soundu by šlo o téměř čistokrevný thrash, alespoň z pohledu instrumentace (zpěv Kurta Brechta zůstává trvale usazen v punkovém teritoriu).

Dejme tomu, horší je kvalitativní oslabení zbývajícího obsahu. Skladby jsou časově přetažené, a co pánové chtěli sdělit formou závěrečné "The Target", je mi záhadou. Sólová část zní jako jamování na zkoušce Woodstocku, včetně nepříjemného kytarového pištění. Nakonec album zanechá lehce smíšené pocity, o nějaký dramatický propad se ale určitě nejedná. A že nešlo ani trvalý úpadek formy, potvrdila kapela vzápětí při vydání následující (prozatím poslední) desky "Full Speed Ahead".

dirtyrottenimbeciles.com

YouTube ukázka - Acid Rain

Seznam skladeb:
1. Acid Rain
2. Tone Deaf
3. Guilt Trip
4. Hardball
5. The Application
6. Paying to Play
7. Say It
8. Dry Heaves
9. Dont Ask
10. Time Out
11. Let It Go
12. You
13. The Target

Sestava:
Kurt Brecht – zpěv
Spike Cassidy – kytara
John Menor – baskytara
Rob Rampy – bicí

Rok vydání: 1992
Čas: 48:38
Mix, mastering, produkce: Spike Cassidy, Jim Faraci
Label: Rotten Records
Země: USA
Žánr: crossover thrash

Diskografie:
1983 - Dirty Rotten LP
1985 - Dealing with It!
1987 - Crossover
1988 - 4 of a Kind
1989 - Thrash Zone
1992 - Definition
1995 - Full Speed Ahead

Související články

Ilustrační foto: archiv kapely