Cesta k debutovému albu finských Unén byla poměrně dlouhá a z personálního hlediska docela bouřlivá. Pro naladění se na jejich vlnovou délku jsou podstatné dvě informace. Post zpěvačky ve finále získala Stina Girs, jež se poprvé výrazněji prosadila před čtrnácti lety v soutěži Idols a poté vydala dvě pop rocková alba. První skladba, kterou Unén společně se Stinou vydali, byl cover od Evenescence „Made Of Stone“. V přímém srovnání prohráli, přičemž jako viník porážky by se dala označit celá kapela a její podstatně vlažnější projev.
Navzdory tomu, že v úvodu desky Unén docela slušně zatnou drápek do posluchačových uší, konstatování, že od vydání „Made Of Stone“ se na teplotě celkového projevu nic zásadního nezměnilo, se v druhé polovině alba jen těžko vyhnete. Pokud po tajemně se tvářícím intru „Prelude For The Wicked“ lehce bombastický nástup s poměrně dramatický motiv v „My Love`s Broken“ naznačí, že je v kapele solidní potenciál a klenutým refrénem v následné „In My Bones“ (v níž se Unén dotknou vlastní oblohy), tenhle pocit ještě zdůrazní, nejpozději od „Sky“ všechno začne znít příliš univerzálně a zaměnitelně. Ještě před tím ve sladké „Black Heart“ kapela odhalí, že je jí dobře v pohodlí měkké, neinvazivní (navzdory možnému genderovému povstání se mi na klávesnici stále tlačí pojem „holčičí“) a trochu přemýšlivé muziky. Bohužel momenty, které mají určité ambice, se kapele ani v jednom případě nepodaří vygradovat do nějakého mimořádného zážitku, a od „Ice Queen“ sjedou Unén definitivně do univerzální, zaměnitelné pozice bez výraznější chuti a zápachu.
Měkký Stinin vokál postupně stále víc odhaluje, že zaměření jejích alb na pop rock nebyly náhoda, a že kapelu, která se docela scestně ohání pojmem moderní melodický metal, nemá příliš velkou šanci nakopnout k životu. Chutě následovat Evenascence (byť občas dojde i na neotřelé a přemýšlivé prvky) s přibývající stopáží nepolevují, jenže chybějící osobitost Unén nedovolí přiblížit se americkému idolu na dostřel.
S názvem „Forever Winter“ Unén docela trefili hřebík na hlavičku. Žár se nekoná, poměrně odtažité a studené emoce vás zahřejí jen tehdy, máte-li sklon ponořit se do programově líbivé a plačtivé muziky, která občas solidně zatahá za ušní lalůček, ale výrazná chuť po ní nezůstane.
|