Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.

Do světa legend vstoupil dávno. Nebyl sice tak komerčně úspěšný jako někteří z těch, kteří se mu léta klaněli, ale o to větší kult (i se svým vesmírným alter egem) představoval. Při vší úctě k poslední sestavě Kiss a Tommymu Thayerovi, který převzal jeho masku i kostým, když se řekne „kytarista Kiss“, vždy vás jako první napadne Ace Frehley. Bude to platit v podstatě navždy. Jeho skon není definitivní koncem. Ve fyzické podobě ano, ovšem jeho duch ožije vždy v každé skladbě, kterou s Kiss nebo sám nahrál. V tom spočívá nesmrtelnost velikánů.

Jan Skala, 17. 10. 2025