To, že se sestava italských moderních symfoniků Secret Rule příchodem basandy Sofie Basili (a zároveň i bubeníka Andrey Miazzetta) stala genderově neutrální, ještě neznamená, že by kapela uhnula ze sympaticky ostřejšího výrazu, který nabrala na dva roky staré desce „Uninverse“. Proč taky, když ústřední dvojice Angela Di Vicenzo - Andy Menario, která to spolu táhne už jedenáctý rok, nemá potřebu dělat nějaké zásadní změny. Otázka, jestli deset alb za takhle (relativně) krátké období není příliš vysoká kadence, která by zaváněla vyčerpaností, není úplně na místě, snad fakt, že Secret Rule nějakou dobu rostli z hlubokého průměru a v průběhu let nasekali i slabší položky, přispívá k tomu, že dobré melodie a nápady ze Secret Rule padají aktuálně v dostatečně vysokém množství.

Důvod toho, proč na vysoko položenou laťku prostřednictvím alba „Uninverse“ Secret Rule tentokrát nedosáhli, je ukryt v drobných (nicméně docela otravných) detailech. Snaha o moderní vyznění dovedla Secret Rule k podivné úchylce v příliš častém využívání zkresleného zvuku, jenž przní především mužský vokál. Sem tam by se to dalo bez problému snést, ale postupně to začne zavánět spíš umělou samoúčelností o agresivitu, než přirozenou snahou o zdramatizování skladeb. Druhou bolístkou je paradoxně jedna ze zásadních zbraní kapely – zpěvačka Angela patrně přestala docházet tak intenzivně jako dosud do hlasové posilovny, a její pronikavý a sympaticky nadrzlý vokál (obzvlášť v daném žánru), se v několika písních velmi nepříjemně rozvibruje. Zvláštní je, že to není trvalý jev, na jiných místech podobné polohy Angela dává velmi sebejistě a její hlas funguje nadále jako dobré lákadlo.

Úvodní živý „Answer“ s podivným elektronickým úvodem (další občasná libůstka Secret Rule) a dobrou melodií funguje jako solidní otvírák, ale dravější a parádně našlápnutá „Walking Down The Street“ je první z vlaštovek, oznamující, že kapela o schopnost napsat skvělé melodie s dobře dávkovaným jedem i dramatičností nepřišla, jen škoda, že Secret Rule mají potřebu spanilou jízdu občas (opět se to týká i jiných písní) komplikovat zbytečnou (byť jen krátkou) snahou o pestrost. Do „In The Silence“ poprvé zamíchají popovou tanečnost (asociaci s ranou tvorbou Britney Spears stírá důraznější sound a ostřejší výraz). V přímočaré „Silent Pain“ se potkají největší plusy a mínusy alba – dravost, energie, melodičnost a zpěvnost akčního refrénu na jedné straně, intenzivně rozvibrovaný zpěvaččin hlas a zprzněný mužský na straně druhé. A tak se jako nejpřirozenější položka do popředí natlačí klasická baladická duetovka „Lost In Paradise“ a nebýt dalšího zbytečného využití mašinek, potemněle syrová „Just A Sacrifice“ by byla v závěru jasným žolíkem.

Secret Rule nestojí na místě, nedělají alba na jistotu a byť základ jejich muziky je jasně daný, s příchutěmi vytrvale žonglují. Někdy více obratně, někdy méně. A záleží jen na tom, zda jste přesvědčením pesimista nebo optimista a v novinkách vidíte přínos nebo krok zpět. V diskografii kapely už bylo lépe (kromě „Uninverse“ bych se nebál argumentovat i albem „Against“), ale že se Secret Rule stávají jedním z nejosobitějších spolků symfo metalové scény, který umí skvěle pracovat s emocemi, na tom se nic nemění.

www.secretrule.it

YouTube ukázka - Collapse

Seznam skladeb:
1. The Answer
2. Walking Down the Streets
3. In the Silence
4. Echoes of the Earth
5. Eternal Symphony
6. Silent Pain
7. Collapse
8. Lost in Paradise
9. Dedtiny Reloaded
10. Just a Sacrifice
11. The Storm

Sestava:
Angela Di Vicenzo - zpěv
Andy Menarini – kytara
Sofia Basili - baskytara
Andrea Miazzetto - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 42:30
Label: Rockshots Records
Země: Itálie

Diskografie:
2015 – Transposed Emotions
2016 – Machination
2017 – The Key To The World
2019 – The 7 Endless
2019 – Against
2020 - Quarantine - The Other Side of Us
2021 – Mea Culpa
2022 – The Resilient
2023 - Uninverse
2025 - X

Související články

Foto: archiv kapely