Američtí Pavlov`s Dog měli vždycky ohromnou smůlu, což trvá i do dnešních dnů a je od ní ulepená i poslední deska „Wonderlust“. Té se hned po nedávném vydání dostalo velmi kladných recenzí po celém světě, upozorňujících na ohromné podcenění kapely, ale navždy s ní bude spojená smutná zpráva z konce listopadu, kdy kapela oznámila, že zemřela její letitá členka, kytaristka a zpěvačka Sara Surkamp, manželka frontmana a posledního zakládajícího člena kapely Davida Surkampa. Tato skutečnost vrhá na budoucnost kapely zcela jiné světlo a možné jsou pouze dva scénáře. Buď je „Wonderlust“ definitivně posledním albem Pavlov`s Dog nebo Surkamp vezme hudbu jako terapii a pomoc ze současného stavu, činnost souboru dostane vyšší obrátky a možná se brzy dočkáme pokračovatele nahrávky.

Hluboko v sedmdesátých letech byli Pavlov`s Dog považováni za jednu z lepších kapel amerického prog rocku, měli blízko ke Kansas či rané tvorbě REO Speedwagon a pupeční šňůrou byli spjati i s Blue Öyster Cult. Jenže nejasnosti kolem vydání debutu „Pampered Menial“ (včetně jeho nekonečného zdržování) ukázaly, že tahle parta se pod šťastnou hvězdou nenarodila. Když deska vyšla, sklidila částečný komerční úspěch, ale protože obsahovala dva roky starý materiál a za tu dobu obliba progresivního rocku klesla takřka na minimum, zůstal její dopad daleko za očekáváním. Kapela se pokoušela situaci zachránit vydáním nejlepšího díla „At The Sound Of The Bell“, ale ani to zcela neprorazilo, a proto následný rozpad byl vyústěním předchozích nezdarů. O návrat se kapela pokusila v roce s deskou „Lost In America“, která měla silný nádech AOR, ale v době, kdy scéně udávali tón Guns N`Roses, Metallica a v Seattlu se k frontálním útoku připravovala grungeová úderka, zajímali Pavlov`s Dog jen hrstku pamětníků.

Znovu následovalo kolečko rozpadů a pokusů o comeback, až se zdálo, že se v posledních letech situace uklidnila. Surkamp kolem sebe konečně shromáždil stabilní sestavu a ze stability těží i novinka „Wonderlust“, která je vyrovnaným dílem, jenž předkládají muzikanti, kteří mají obrovský nadhled, zkušenosti a přesně ví, jak má jejich hudba znít. Do hudby se propisuje jejich vysoký věk, s nímž se logicky vrací ke kořenům a proto je novinka z velké části o vzpomínání, nostalgii a o ždímání toho nejlepší ze sil, které Surkampovi a jeho současným spoluhráčům zbývají. Dostatek energie se projeví v úvodní „Anyway There`s Snow“, ukazující nejsilnější stránku kapely, skladba má svižné tempo, nakažlivé melodie, výrazný vklad houslí, skvěle spojených akustických a zkreslených kytar a přesvědčivý Surkampův vokální projev. Výborný vstup do alba zpečetí hitová (stále se bavíme o minoritním ranku, protože oficiální hitparády jsou pro Pavlov`s Dog dávno definitivně uzavřené) „Jet Black Cadillac“, jejíž refrén je nejzapamatovatelnější na celém albu.

Prostřednictvím „Mona“ ze sebe kapela vydoluje kus rockové energie, přičemž působí až nečekaně přímočarým dojmem, aby v mnohem klidnějších „Another Blood Moon“ a „Collingwood Hotel“ nasadila baladický výraz, v němž znovu vyniknou silné melodie. Obě skladby jsou protipólem progovějším tendencím, které Pavlov`s Dog odstartují v „Solid Water, Liquid Sky“ a pokračují v nich v „Can`t Stop The Hurt“, pravděpodobně nejtvrdší skladbě konceptu. Vyznívá v nich léta potlačována hard rocková složka tvorby kapely, vynikají zejména gradující kytarová sóla, která jsou výtryskem nejčistští energie. Vyvrcholením těchto tendencí je instrumentálka „Calling Sigfried“, která posluchače pocitově přenese do roku založení kapely, na vrchol někdejší progrockové vlny roku 1972. Finále alba je poněkud smířlivější, přestože „I Told You So“ a „Canadian Rain“ znovu ukazují tvrdší tvář kapely, ale klavírní balada „I Wait For You“ s posmutnělou atmosférou má silně melancholickou, skoro až osudovou náladu, kvůli která, ve světle událostí posledních dnů, proběhne mráz po zádech.

Pokud se Pavlov`s Dog tímto albem loučí, završují kostrbatou kariéru velmi dobrým způsobem. Nebudeme předjímat věci budoucí a spokojíme se s konstatováním, že Američané po padesáti letech od vydání debutu přišli s reprezentativní deskou, která se může dvěma klasikám ze sedmdesátých let hrdě podívat do očí.

www.davidsurkamp.com

YouTube ukázka - Jet Black Cadillac

Seznam skladeb:
1. Anyway There`s Snow
2. Jet Black Cadillac
3. Mona
4. Another Blood Moon
5. Collingwood Hotel
6. Solid Water, Liquid Sky
7. Can`t Stop The Hurt
8. Calling Sigfried
9. I Told You So
10. Canadian Rain
11. I Wait For You

Sestava:
David Surkamp - zpěv, kytara
Sara Surkamp - kytara, zpěv
Rick Steiling - baskytara
Mark Maher - klávesy
Abbie Steiling - housle
Steve Bunck - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 50:22
Label: Ruf Records
Země: USA
Žánr: prog rock/AOR

Diskografie:
1975 - Pampered Menial
1976 - At The Sound Of The Bell
1990 - Lost In America
2007 - Has Anyone Here Seen Sigfried?
2010 - Echo & Boo
2014 - The Pekin Tapes
2018 - Prodigal Dreamer
2025 - Wonderlust

Související články

Foto: archiv kapely