Je to trochu paradox – když mrknete na stránky hard rockerů Bad Rain, první, co vás udeří do očí, je hláška „My jsme Bad Rain – moderní rock“. U úvodní skladby „High And Above“ debutového alba „Louder Than Words“ bych proti tomuto tvrzení kdovíjak zásadně neprotestoval, protože v ní Bad Rain znějí lehce alternativně (byť grunge odér nepatří k úplně nejnovějším trendům), ale postupně jim do hudby proniká bluesový nádech a staromilská hard rocková nálada natolik, že bych v první řadě kapelu měl chuť pochválit za to, jak nevtíravě dokáže do své muziky dostat retro náladu, a přitom znít svěže, čerstvě a emotivně.
Chválit je za co. Skladby cíleně nestaví na chytlavosti, přesto se poměrně brzy (byť ne na první poslech) dostanou pod kůži. Pokud se bubeník Veit Schmebach (zakladatel a výhradní autor hudby) spolu s baskytaristou Chrisem Buchbergerem odvolávají na působení v kapele Password Monkey a kytarista Daniel Davis na účinkování 7Mazes, chtějí tím zjevně naznačit, že už mají něco za sebou. Jenže i bez odkazu na nepříliš známé spolky by z výrazu Bad Rain bylo zjevné, že tuhle muziku nedělají žádní zelenáči. Znáborováním chorvatského zpěváka Zorana Mišiče udělali Bad Rain docela terno, příjemně očouzený a poměrně měkký vokál, který dokáže muziku kapely dost intenzivně vyhrotit, ideálně sedí k hard rocku, zahleděnému do minulosti.
Byť se v úvodních dvou skladbách Bad Rain tváří, že neposednost bude jejich doména (obzvlášť dravá „Room The Breathe“ tenhle dojem vyvolá a naváže na něj v závěru desky přímočará „Heartattack“) s klidnější titulní skladbou zaujme kapela pozici vyzrálých veteránů, kteří si s příjemnými melodiemi láskyplně a zkušeně pohrávají – někdy vsadí víc na syrovost, někdy na atmosféru a zpravidla umí skladby nasměrovat do zajímavých refrénů. Soutěž o to, která skladba si zaslouží posadit na piedestal má několik kandidátů, ale hloubka finální pocitovky „Black And Gray“ je rozhodující.
Aby podařených hlášek na stránkách kapely nebylo málo, Bad Rain tvrdí, že jsou skupinou hudebníků, kteří bojují o trůn nové nejoblíbenější německé hard rockové kapely. Z „Louder Than Words“ mám dojem, že spíš než o nějaké sahání po trůnech jde kapele o to dělat poctivou a vyzrálou muziku, i za cenu toho, že bude pro masy poměrně nenápadná.
|