Všechno co se stane, se jednou musí stát poprvé. A pár věcí z toho může být i docela pěkných. Bohužel, pocit, který mě při poslechu novinky francouzských Heavenly přepadl, do této kategorie zařadit nelze. Asi už je poněkud otravné se při hodnocení speedových alb neustále schovávat za zaklínadlo, že v tomhle stylu se těžko něco nového vymyslí. Ač jsem se s touhle formulí oháněl poměrně často, vždycky mi pár, dosud optimisticky naladěných mozkových buněk našeptávalo, že není tak zle. No, u sebevědomých francouzů – nazvu-li kapelu výrazem „Heavenly“, rozhodně mé ego nebude trpět nedostatkem zásob – mě optimismus opustil. Poprvé se ve mně potkali speedomil a pseudo ochránce autorských práv. A hned se ti dva servali jak koně. Dřív než vám oznámím výsledek jejich řežby, stálo by za to si jednotlivé borce a jejich postoje a vyhlídky na vítězství trochu představit.
Pana speedomila už asi znáte. Cokoliv, co jen zavání kouzlem dvou kopáků, do výšky vyhnaným zpěvem, divokostí kytarových sól, nekonečně rychlým riffováním a šťavnatě řezavou melodikou, nenasytně hltá, nasává a absorbuje, že ani nemá čas se nadechnout. Pan speedomil se u „Virus“ labužnicky olizuje až za ušima a mezi jednotlivými sousty můžete zaslechnout i nesouvislé útržky jeho mumlání: „Pozlatit ruce tomu chlapíkovi, co to dal takhle hezky do kupy. Melodická masáž, vypjaté sborové refrény, rozmáchlé a vzdušné kompozice, uječený vokál Bena Sotta a vynikající instrumentální výkony všech zúčastněných. Poslední stránka z učebnice speed metalu, ta, kterou vydavatel vytiskl jen v deluxe edici a poskytl ji jen hrstce vyvolených. Ještě o chlup chytlavější než minulé album „Dust To Dust“. A to jsem vynášel do nebes! Vítejte v nejvyšším patře speedmetalového království!!! Famózní album!“
Jenže není všechno zlato, co se třpytí. On nám tu běhá i ten druhý. Nesmělý otrhánek, který zrovna moc příležitostí projevit se zatím nedostal. A když, tak nad nějakým opisováním zlehka mávl rukou a z očí mu vyzařoval lehký nadhled : „Jen ať se kluci vyblbnou…“ Všeho dočasu. Najednou tenhle maník mlátí kolem sebe a řve jak na lesy: „Krucinál, snad kdyby chtěli Gamma Ray a Freedom Call vydat společné splitko, tak to můžou udělat sami, ne!?! Lézt cizím lidem do hlavy, to se nedělá, že vám není hanba! Chudák Hansen, musí mít v palici díru jako kráva, všiváci! Doufám, že jste mu tam taky nějakej nápad nechali. Zavřel bych vás, dokud nezčernáte, bando zlodějská!!!“
No a teď je rozsuďte… Každý z nich má svojí pravdu a jak to tak obvykle bývá, realita bude někde mezi. Anebo lépe řečeno, v podstatě pravdu mají oba. Heavenly už na minulém albu důkladně předvedli, že výrobky z hansenovské manufaktury jim jsou velice blízké a tak jim snad ani nelze mít za zlé, že je užívají i nadále. Rozdíl je jen ve výrobním odstupu od Gamma Ray. Zatímco na „Dust To Dust“ si francouzi ještě udrželi (i přes výrazný vliv) jakýs takýs odstup, na „Virus“ se k hansenovcům přitiskli tělo na tělo a sem tam dojde i na naprostému vtělení. Naštěstí to platí nejen o nápadech, ale i o kvalitě samotné realizace. Ze světla gamma paprsků si Heavenly odskočí pouze dvakrát. Poprvé při skvělém zpracování coververze „When The Rain Begins To Fall“ od Pia Zadory a Jermaina Jacksona. Na pomoc s ženským vokálním partem přispěchala Tanja z Lullacry a věřím, že u téhle skladby poskočí srdce radostí nejen pamětníkům původní verze. Podruhé při závěrečné „The Prince Of The World“, která oproti bombastickému nádechu zbytku alba působí mnohem skromněji a přitom si zachová všechny poznávací znaky, včetně vítězné nadčasovosti a přímočarosti. Nemůžu nevzpomenout i druhého hlasového pomocníka, ve skladbě „Wasted Time“ s vokálem vypomohl arktičan Tony Kakko.
Takhle nějak si představuju speed metal dotažený do naprosté dokonalosti. Jen nevím, jestli za to chválit Bena Sotta nebo Kaie Hansena. A upřímně řečeno, s chutí bych se dneska vyhnul bodování. Žádné bodování totiž nepostihne pravdu obou rváčů. Když se přikloním na stranu jednoho, bude to za deset, když na stranu druhého, tak maximálně za pět. Neb mě album „Virus“ nadchlo, pro tentokrát vyhlásím (jako vždy) za vítěze speedomila. Ale pánové z Heavenly, už je to naposled. Příště už budu trochu víc fandit tomu druhému.
P.S. Alespoň do té doby, než zjistím, že tím pádem si už nemůžu užívat radost z povedených (a podobných si jako Hansen Hansenovi) speedmetalových novinek…“
|
