Kapitola 6.
New Axxis band
Kurňa, chlapi, takhle to nejde. Když už jsme si jednou udělali jméno a ti nejvěrnější s námi zůstali i po tom posledním propadáku, tak by asi nejlepší bylo vrátit se zase jednou k tomu, co se nám povedlo…
Už ze samotného názvu šestého alba musí být i poslednímu prosťáčkovi jasné, co že se to v Axxis událo. Pokus vyčvachtat se znovu ve stejné řece sice nebyl naplněn až tak důkladně, jak by si zasloužil, ale třeba Axxis nechtěli zas tak moc pošlapat zahrádku (zarostlou nejen barevně vonícím květohraním, ale i důkladně promořenou plevelem), které se takovou dobu dokázali věnovat. Nicméně už titul „Back To The Kingdom“ jasně signalizoval, že znovuzrození Axxis se odehraje na známém území. To, že Axxis důrazně zúčtovali s minulostí, je zřejmé i z bookletu, kde označení „new Axxis band“ hovoří za vše. A tak Weissovci popadli žezlo a jablko s vypaseným červíkem (jak bude zřejmé vzápětí…) a vtrhli zpátky do království.
Dopadlo to tak nějak napůl. Záplava chytlavých melodií, bezproblémový a lehkonohý germánský metal s vydatnou podporou kláves, skvělé sborové zpěvy a zase jednou víc než kontroverzní vokál Bernharda Weisse. Za ty roku se pomalu stal Bernhardův vokál chráněnou obchodní známkou. Je vskutku naprosto typický, a nebudu-li počítat pokusy o parodie, i nenapodobitelný. Ze seznamu nenapodobitelných hlasů postupně odškrtávám jedno jméno za druhým, ale počítám, že se nenajde nikdo, kdo by měl odvahu s podobně kníkavou fistulkou systematicky lézt do přehrávačů. Na druhou stranu, není od věci v dnešní době, kdy z hudebních nápadů se ukradne i to, co je napevno přibité, být spolehlivě identifikovatelný. A můžu vám prozradit, že pokud byste se mě v době vydání alba zeptali, jestli se mi hlas tohohle chlapíka (myšleno ve výškách) vlastně líbí nebo ne, ani po spoustě let od vydání „Kingdom Of Night“ bych se nevymáčkl. Bylo by to tak nějak so-so a za výkon na „Back To The Kingdom“ mé sympatie k Bernhardovi rozhodně nenabobtnaly.
A když už naznačuju, že ne všechno bylo na comebackovém albu v pořádku, vezmu to rovnou všechno z čisté vody najednou. Pokud jsem na „Voodoo Vibes“ žehral nad (pro danou dobu vcelku pochopitelným) znásilňováním vlastní podstaty, na „Back To The Kingdom“ Axxis zašli daleko za hranice dobrého vkusu. Klidně bych jim odpustil jejich systematickou nekomplikovanost, klidně bych jim odpustil Bernhardovo trápení i stylové badatelské úlety, ale profláknutou sportovní halekačkou „Na, Na, Hey, Hey, Kiss Him Goodbye“, která spíš patří do amplionu na plácku v kdejaké Horní-Dolní, šlápli Axxis do řádně uleželého padajícího zbytku. Naštěstí, když k tomuto zapáchajícímu kousku přidáte nejslabší baladu, kterou kdy Axxis spáchali, prvoplánovitě sladkobolnou „Without You“ se smyčcovou berlí, jsme z toho nejhoršího (o zpěvu jsem přece už mluvil) venku.
Zbytek alba totiž už do království noci cestu spolehlivě našel. Královské symboly Axxis důstojně pozvedli v v nejpozitivněji pozitivní skladbě „Heaven In Black“, skladbě s rozhoupanou polobaladickou polohou a nedbale razantní náladou i chytlavým riffem, příjemnými doprovodnými vokály a sbory. Na melodice v duchu Pretty Maids je postavená „My Little Princess“, ležérně uvolněná a chytrá melodie s rockovým tahem a do královské rodinky patří i skvěle šlapající „Why Not?!“. Se zbytkem alba Axxis neudělají u dvora ostudu a v podhradí je budou určitě velebit.
Kapitolu návratu do království bych rád uzavřel citací části textu mé nejoblíbenější skladby tohoto díla. „Nebe je černé, nebe je bílé, miluju temnotu i světlo, jen rozdíly dělají náš svět barevný…“ Tohle je nejpřesnější vyjádření mých pocitů z Axxis. Ta kapela je stále stejná. A jiná nebude. A přitom si zpravidla vždycky najde způsob, jak se vyhnout neutrálnímu pokývání hlavou a lakonickému konstatování „no, docela dobrý…“
|
