14.10.2019
RICHIE KOTZEN
Bývalý kytarista Poison, Mr. Big či The Winery Dogs ..více

14.10.2019
LIONHEART
Comeback této britské formace, kterou vede bývalý ..více

14.10.2019
MASVIDAL
Vědět o sobě dává bývalý kytarista Death a Cynic Paul ..více

14.10.2019
SWORD
Kanadská heavymetalová formace, která pro Metallicu ..více

14.10.2019
NULLINGROOTS
Pilná parta z Arizony hrající post-black metal/shoegaze ..více

13.10.2019
ALICE COOPER
Zemřel basista Eric Scott, který byl členem Cooperovy ..více






SAINT DEAMON - Ghost
Opravdu zbytečně dlouhému albu naštěstí pom ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Teď mluvíme o čem? O těch London? Ty jsou pře ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Pepsi bude dodatečná recenze?Sice je to z roku 2 ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Jirka Čáp - kdyžtak můj mail je tomstrange@sez ..

CORELEONI - II
to orre: sypu si popel na hlavu a díky za upřesn ..

CORELEONI - II
Jinak souhlasím, tohle je po velmi slabém posled ..

CORELEONI - II
Igor Gianola samozřejmě na prvním albu nehral, ..

DRAGONFORCE - Extreme Power Metal
Hudsona jsem kolem druhyho alba s nim vzal celkem ..

Tom KEIFER - Rise
Pro mě je třeba tato deska lepší jak první.Hl ..

L.A. GUNS - The Devil You Know
Určitě do toho jdi.Stojí to za to.To ale ty ví ..




Za poslední měsíc:
Kolinss (DEBUSTROL) - Spěcháme maximálně jen na pivo
1683x

ARAKAIN - S.O.S
1204x

ARAKAIN - Legendy
1065x

ARAKAIN - 15 Vol.1 & 2
952x

SONATA ARCTICA - Talviö
915x

ARAKAIN - Apage Satanas
870x



15.11.2019
Večer legend 18 - rocková muzika od A do Z Nejlepší tribute bandy AC/DC, LE..
KC SEMILASSO, začátek od:18:00, vstupné: 290



článků celkem: 7185
recenzí: 5876
reportů: 564
rozhovorů: 378













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


Carsten SCHULZ, Thomas BAUER (EVIDENCE ONE) - Všechno, co v životě dělám, má svůj význam a je pro mě důležité

Melodici Evidence One se poprvé ve své kariéře objevili v naší vlasti a to byla ideální příležitost vyzpovídat dva ze základajících členů téhle kapely. Neboť basák Hutch průběžně mizel a zase se objevoval, velice příjemným partnerem mi byl hlavně zpěvák Carsten „Lizard“ Schulz. Povídání to bylo podařené a přál bych vám vidět, jak kluci prožívali nadšení z předchozího koncertu v Třinci. Škoda, že to množství spontánních reakcí, ani to, jak si oba dva systematicky skákali do řeči, aby barvitě vylíčili svoje zažitky, se na papír (ani na klávesnici) zachytit nedá. A tak vám předkládám alespoň slova, která z úst, tu uvolněného, tu filozofujícího sympaťáka Carstena a jeho občasného společníka Hutche v Exit Music Chmelnice zazněla.

Tohle je první koncert, kdy Evidence One hrají v České republice. Máte za sebou koncerty ve Francii, Švýcarsku, Belgii i Německu, můžeš srovnat fanoušky metalu různě po světě a jak se cítíte v České republice?
Carsten: Hráli jsme tady zatím jen jednu show včera večer a musím říct, že něco takového, jako v Třinci, jsme ještě nezažili, vůbec jsme nechápali, co se děje.
Hutch: Když jsme hráli poslední písničku, lidi úžasným způsobem řádili, asi dvacet lidí se nám cpalo na pódium, byla to úžasná party. Fanoušci byli fantastičtí.
Carsten: Jo, byla to úžasná party, je to tady fajn a budeme se snažit přijet co nejdřív znovu. Pravděpodobně se tady zase příští rok ukážeme.

Čím to, že jste v České republice teprve poprvé?
Carsten: Vůbec nevím, proč jsme se ještě v České republice neukázali, začalo to všechno emailem od Ivana a tak jsme si řekli proč ne, když nám zajistíš prostor, tak přijedeme a budeme hrát kdekoliv. Není problém přijet kamkoliv a kdykoliv, jen když dostaneme prostor. Předpokládali jsme, že do České republiky přijedeme v září v rámci turné se Saxon. Tohle turné bylo zrušeno a přeloženo na prosinec. Chtěl bych se toho zúčastnit, ale možná to bude problém, takže proto jsme raději přijeli už nyní. Kdyby nás někdo pozval na nějaký festival v České republice, tak bychom se taky určitě nebránili.

A v prosinci budete u nás hrát se Saxon?
Carsten: Nejsem si jistý.
Na plakátech jsem viděl vaše jméno.
(Carsten s Hutchem se chvíli dohadují).
Carsten: No sami nevíme, četli jsme na internetu, že budeme hrát, ale nám o tom zatím nikdo nic neřekl. Takže čekáme, jak to dopadne.
Hutch: Ale chceme tady se Saxon hrát a snad to dopadne dobře.

Už máte zkušenosti s předskakováním velkým jménům, čemu dáváš přednost, být support pro známé kapely, nebo být headliner na turné?
Carsten: Hrát jako support je určitě lepší. Je tam víc lidí, hraješ kratší čas, jen 45 minut, můžeš do toho dát víc síly, lidi se na tebe víc soustředí, než když hraješ hodinu a půl, takže si to i víc můžou užít.
Hutch: Na kapely jako je Saxon a Alice Cooper přijde víc lidí, ne stovky, ale tisíce.


Hráli jste už s řadou slavných kapel. Chodíš „okukovat“ konkurenci a kdo z nich tě nejvíc oslovil? A je ještě někdo další s kým by sis rád zahrál na jednom pódiu?
Carsten: Jasně, že se chodíme koukat na kapely, se kterými jezdíme, většinu z nich známe, třeba na turné se Saxonem jsem viděl jen část jejich vystoupení, některá, asi tři nebo čtyři jsem viděl téměř celá, to samé platí o turné s Alicem Cooperem. Je to něco, co jsem si nemohl nechat ujít, je to pro mě neopakovatelný zážitek. Když jsme hráli se Scorpions, tak to byla úžasná příležitost. Vystoupení Scorpions bych si nenechal ujít ani jako jejich fanoušek a je to pro nás čest s nimi vystupovat, vůbec nám nezáleželo na tom, že nejsme hlavní kapelou večera, bylo úžasné se toho jen zúčastnit. Se Saxonem jsme absolvovali deset vystoupení v řadě za sebou a většinou jsem viděl aspoň kousek představení. No a kdybych si mohl vybrat, tak bych chtěl jet společné turné se Scorpions a s Edguy.
Hutch: Já bych si chtěl zahrát s Ronnie James Diem. Jsem jeho velký fanoušek

Můžeš mi představit historii a členy E1?
Carsten: Kapela byla založena 2002 a původně to byl sólový projekt kytaristy Robbieho Böbela. Začali jsme s psaním materiálu a připravou prvního alba „Criticize the Truth“. Při jeho přípravách už bylo jasné, že já budu zpívat, na basu bude hrát Thomas „Hutch“ Bauer a na bicí Roger Tanner. Během krátké doby se Evidence One stali z projektu regulérní kapelou. Při turné se Saxon se stabilizovala sestava. Ukázalo se, že s námi nebude vystupovat Roger Tanner a místo něj přišel na bicí Rami Ali. Přidal se ještě Wolfgang „Schimi“ Schimmer na druhou kytaru, takže nás bylo pět. V téhle sestavě jsme hráli až do vydání „Tattoed Heart“ a v téhle sestavě jsme absolvovali i následné turné. Po turné se Robbie rozhodl skončit se živým vystupováním, ale spolupracuje s námi dál. Novým kytaristou se stal Jörg „Warthy“ Wartmann, náš velký kámoš a s ním jsme nahráli naše třetí album „The Sky Is The Limit“. Ale dneska večer a minulou show v Třinci hrajeme v jiné sestavě, protože Rami Ali a Jörg Wartmann mají jiné povinnosti a tak s námi hraje Achim Keller z Victory a Barish Kepic z Jaded Heart. To je sestava pouze pro tahle vystoupení. Bude následovat turné s Gotthard, ale ještě si nejsme jistí, kdo tam s námi bude hrát, předpokládáme, že by měla být sestava jako na třetím albu.

Osobně mě velice překvapila zpráva, že jsi opustil Domain. V čem je pro tebe Evidence One zajímavější kapelou?
Carsten: Ne, to není tak, že by Evidence One byla pro mě zajímavější skupina, ale problém je, že Domain dospěli do stavu, že stali spíš sólovým projektem kytaristy. Sice se představují jako jedna kapela, ale to už dneska nejsou. V Evidence One je pět lidí, kteří se musí nějakým způsobem shodnout a to v Domain nebylo možné, protože Axel co rozhodl, to prostě muselo být. Bylo to pro mě těžké rozhodnutí p sedmi letech opustit Domain, protože jsme zažili spolu spoustu srandy, natočili jsme skvělá alba, získal jsem spoustu zkušeností, ale už to nebylo únosné.

Takže je pro tebe Evidence One v současnosti hlavní priorita, nebo připravuješ i jiné projekty?
Carsten: Jo to určitě je, ale dalších projektů se samozřejmě účastním, nahrál jsem už kupu alb, ale to jsou jen studiové záležitosti, Evidence One jsou pro mě hlavní kapela. Dělal jsem třeba úžasné album se švýcarským kytaristou Rogerem Stafellbachem, které je vážně skvělé, ale stejně nejvíc času chci trávit s Evidence One, ty jsou pro mě prioritou.

Lidi se často nemohou shodnout jak definovat vaší muziky, AOR, hard rock, melodický metal, power metal…, jak ty bys popsal vaší muziku někomu, kdo o vás ještě neslyšel?
Carsten: To je složitá otázka…, poslechni si Scorpions, poslechni si Accept, poslechni si Dokken a přeber si to do jednadvacátého století, s tou technikou, která je dneska k dispozici. Je to takový pomalejší power metal, rychlejší rock. To je jenom můj pocit, každý ti k tomu řekne něco jiného.

Letos jste vydali svou třetí desku. Obvykle se říká, že třetí deska je pro kariéru kapely ta nejdůležitější. V čem se podle tebe „The Sky Is The Limit“ liší od předchozích počinů?
Carsten: První deska zní jako lehce přitvrzení Frontline. Předtím, než jsme jeli na tour se Saxon, jsme hráli na Wackenu a tam hrála kupa metalových kapel. Z toho jsme si vzali inspiraci a projevilo se to na albu “Tattoed Heart“. Chtěli jsme lidem ukázat, že hraní s metalovými kapelami nás hodně ovlivnilo. Snažili jsme se transformovat všechny zkušenosti, které jsme získali s metalovými kapelami na druhém albu. Chtěli jsme se s tímto albem nějak ustálit, vytvořit si svůj vlastní výraz, tak aby si lidi, když uslyší naší písničku, řekli, jo, tohle jsou Evidence One. A doufám, že to bude v budoucnu platit.

Můžeš vybrat skladbu, kterou z tvorby Evidence One považuješ za nejlepší nebo nejdůležitější?
Carsten: Rád bych zmínil písničku, která nám otevřela dveře do světa, je to “Virus In My Veins“ z druhého alba. To je písnička, která chytla spoustu lidí a skrz ní se s námi seznámili.
Jo, to je pravda, já se na ní chytil taky.
Carsten: Vážně? No vidíš, vždyť to říkám. Na „Virus In My Veins“ vznikl i videoklip, je to pro nás důležitá skladba.

Který z koncertů Evidence One považuješ za nejvydařenější?
Carsten: Byl to koncert na Wackenu v roce 2003, byli jsme šťastní, že jsme se mohli představit tak velkému množství lidí. Spousta lidí nás měla za hardrockovou kapelu a až po tomhle koncertě nás začali v metalovém světě brát vážně.

A máš rád festivaly?
Carsten: Jo, strašně moc, můžeš na nich vidět spoustu zajímavých kapel, potkáš na nich spoustu zajímavých lidí a obecně je to tam fajn. Osobně za nejvydařenější koncerty považuju vystoupení se Saxon v Londýně v Astorii, tam to bylo úžasný a když jsme hráli se Scorpions, to byl pro mě osobně nejvýznamější okamžik, který jsme doposud s Evidence One prožili.

Dojde někdy na živé album nebo DVD? Kdy myslíš, že je ten správný čas pro vydání živého alba?
Carsten: Ještě ne. Momentálně jsme poprvé na show, kde hrajeme jako headlineři. Myslím si, že kdybychom chtěli dělat live album nebo DVD, že by nám to zabralo hodně času a bylo by to divné pro „začínající“ kapelu. Spíš budeme chystat písničky pro nové album, no a ani si nemyslím, že bysme to někdy v blízké budoucnosti měli udělat.

Takže chystáte nové album?
Carsten: Teprve začínáme psát nový materiál, Robbie mi poslal první písničky, ale nové album nevyjde dřív než v roce 2009. Máme dost času, nijak na to nespěcháme, nechceme dělat každý rok nové album, chceme se sním sžít. Ve chvíli, kdy album vydáme a dáme na něj jedenáct písní, je hotovo a už se na něm nedá nic měnit. Takže ho chceme připravit opravdu důkladně a předpokládám, že vyjde začátkem roku 2009.

Vydal jsi už dost alb, které považuješ za nejdůležitější ve tvé kariéře a které za nejlepší?
Carsten: Myslíš mě osobně? Téměř každé album, na kterém jsem se podílel, bylo dobré. Je těžké pro mě něco vybrat, na některých deskách jsem si myslel, že zdaleka nezaujmou lidi tak, jak se potom stalo, to pro mě bylo překvapení. Ale dělal jsem třeba i album s jedním bubeníkem, který je v Německu velká popová hvězda a tohle album se moc neprodávalo. Kolikrát víc zaujmou alba, od kterých bys to nečekal.

Pamatuješ si na první album které sis koupil.
Carsten: Jo, to si vzpomínám velice dobře, na cédéčkách to bylo Def Leppard „Pyromania“ a White Lion „Pride“ a první vinylovka, kterou jsem si koupil, byla deska od Chrise de Burgha „Man On the Line“. A tahle nahrávka se mi pořád hrozně líbí.

Dáváš přednost práci ve studiu nebo živému hraní?
Carsten: Živému hraní. To je úplně jiná atmosféra, takže mám radši živé hraní. Jsou to naprosto jiné situace. Ve studiu musíš hrát stále něco dokola, naživo hraješ sám za sebe, ale přitom musíš respektovat i ty ostatní.

Máš po těch letech ještě trému?
Carsten: Jo, pořád, samozřejmě. Když jedeš na tour, hraješ spoustu vystoupení v řadě a jsi pod větším tlakem. Když víš, co bude následovat, tak to není tak strašný, ale při větších koncertech mám trému pořád. Hrajeme tam, kde jsme ještě nikdy nehráli, takže nevíš, co tě může potkat, někdy se ti může udělat špatně, sem tam tě bolí hlava…

Které album považuješ za nejdůležitější v metalové historii?
Carsten: Oh my God! (Carsten se radí se zbytkem kapely). „Tattoed Heart“ od Evidence One asi ne… (smích). Bylo by jednodušší, kdyby ses zeptal, co je pro mě osobně důležité. Mohly by to být nahrávky od Ironů, Black Sabbath, Led Zeppelin, AC/DC, …
Hutch: Album, které mě změnilo život, bylo Kiss "Alive 2".
Carsten: Osobně považuju za důležité album „1997“ od Whitesnake, to hodně změnilo scénu. Může to být ale i „Slippery When Wet“ od Bon Jovi, „Under Lock And Key“ od Dokken, a můžou to být i alba od Malmsteena.

Kdo měl největší vliv na tvoje rozhodnutí věnovat se muzice?
Carsten: Elvis Presley…, a člověk, kvůli kterému jsem začal zpívat, byl Robert Plant. Měl jsem jeho bootlegy, deset dvoucédéček a ty jsem poslouchal stále dokola. To mě ohromně inspirovalo. Cokoliv, co Robert Plant udělal, bylo perfektní. Nezáleželo na tom, jestli byl nemocný, opilý nebo jestli byl v pohodě, ale jeho hlas zněl vždycky skvěle. Dneska ho kopíruje spousta zpěváků. A když jsem mluvil o Whitesnake a Bon Jovi, tak právě Coverdale a Bon Jovi měli velký vliv na to, jak zpívám, ale tu jiskřičku ve mně zapálil Robert Plant.

Dnes tady s vámi hraje „Nightwish revival“. Jaký máš názor na revivvalové skupiny? Fungují v Německu revivalové kapely?
Carsten: Jo, jasně, že tam fungují, a jsou velice úspěšné. V Německu chodí na revivalové kapely někdy víc lidí, než na originální kapely, je to těžký, velice těžký.

Co považuješ za nejlepší moment svého života a spojuješ ten moment s muzikou?
Carsten: Jo, samozřejmě, ty nejlepší pocity byly vždycky spojené s hudbou, protože můj život se točí kolem muziky. Ještě taky byl úžasný můj první sex, ale to bylo asi před tisíci lety (smích) … první pusa byla hrozná... To je strašně těžký říct, protože všechno co v životě dělám, má svůj význam a je pro mě důležité. Domnívám se, že všechno, co se v životě děje , má svůj význam. Každý koho v životě potkáš, má vliv na to, co děláš. Takhle svět pracuje a někdy můžeš vidět věci trochu pokřiveně, pokud si nezvolím nějakou jasnou cestu, tak se život otočí jiným směrem. Ve svém životě jsem získal už kupu zkušeností, které jsem nebyl schopen momentálně rozpoznat, třeba se za dvacet let otočím a můžu si říct, že tohle jsem snad ani já neprožil a všechno co se děje, má svůj vliv, aniž bych si to uvědomil. Každá vteřina má svůj význam. Nevím… (smích) Kdyby ses mě chtěl zeptat, co bych chtěl ve svém životě změnit, tak nikdy nic bych neměnil.

Já jsem svoje otázky vyčerpal, takže máš prostor říct to, na co jsem se tě ještě nezeptal.
Carsten: Nevěřte kritikům, mrkněte na naše stránky, poslouchněte si naší muziku, navštivte náš koncert a uvidíte sami!

Savapip             


www.evidenceone.de


Vydáno: 01.11.2007
Přečteno: 3185x




počet příspěvků: 1

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Evidence one v TřinciSouhlasím s...1. 11. 2007 12:03 Palo


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.25157 sekund.