- orre

Jasně, nu-metal, hardcore-thrash ala 90tky!

15. 08. 2021 8:40

- mr.deadhead

Mít chuť na Slayer, tak si tohle rozhodně nepustím. Ale mít chuť na Diabolus in Musica, tak po něm bez váhání sáhnu. Pokud se totiž trefí do nálady, tak má sílu buldozeru. Co na tom, že je to třeba jen jednou do roka (někdy i míň). I tak má tohle album právo na existenci, a občas jsem rád, že ho ve sbírce mám.

14. 08. 2021 20:47

GHUA - rumcajs

Čtverku bych DIM tak ynedal, i když jej vnímám, spolu s God Hates US All a Christ Illusion nejrozporuplněji. Ale z výše jmenované trojky vychází právě DIM nejlépe, a otvírák Bitter Peace je fakt smrtící. Rád si poslechnu i Perversions of Pain či Screaming From The Sky. Rozhodně se jedná o nadprůměrnou desku, za mě tedy 7.

18. 01. 2020 16:12

- sanntrik

Tak dat tomuto albumu 4 body je hanba. Skvely album ktorý dodnes nestratil ani štipku na svojej kvalite. Stále to nakopava rite. 9/10

18. 01. 2020 8:54

- Pagan

Tohle album jsem v době vzniku (ve svých osmnácti) poslouchal pořád dokola, hlavně proto, že nebyl net a na všechno bylo tak nějak víc času. I díky tomu jsem měl možnost pochopit zvláštní náladu tohoto díla, která možná neoplývá silou nejlepších desek Slayerů, svoje kouzlo ale rozhodně má. Vidím to na čistou sedmičku.

17. 12. 2015 18:08

- Demonick

Fúúúúúha, nestačím sa diviť - ty mi tu kámo riadne k*rvíš obľúbené albumy od SLAYER :) ...k hodnoteniu 4/10 sa radšej nevyjadrujem, to ani nestojí za reč, takže naspäť k samotnému cd. "Diabolus In Musica" predstavuje najväčší odklon od typického soundu kapely, ale spätne to treba brať ako najväčšiu devízu tohto drahokamu! SLAYER sa nebáli experimentovať, a to sa sakra cenní! Množstvo gitarových a hlasových efektov, jeden z najlepších výkonov Paula Bostapha, neuveriteľný zvuk (nebojím sa nahlas povedať, že podľa mňa najlepší v celej histórií SLAYER!), krásne vytiahnutá basgitara, množstvo netypických, ale i chytľavých hudobných nápadov, zvrátené texty a v neposlednom rade i poriadne perverzný artwork a booklet. Mľask, mľask. TOP: "Bitter Peace" (hluchý úvod? Kde? Kde????), hitovky "Staind Of Mind", "Love To Hate", zvrátené riffovraždy "Overt Enemy", "Perversion Of Pain" či "Screaming From The Sky" a hlavne moje čierne kone, najtvrdšia položka "Scrum" s plejádov fantastických gitár a veľmi atypická "Desire" (cítim tu závan albumu z roku 1988). HODNOTENIE: 9/10 PS1: odporúčam sa taktiež poobzerať po limitovke so skladbou "Wicked" (valivý buldozér!) a výborným bonusovým live cd! PS2: ozaj by som veľmi rád vedel, kde autor recenzie počuje spomínaný Limp Bizkit. Vďaka.

17. 12. 2015 14:53

- V.

Skvělá deska...

17. 12. 2015 9:01