Ještě než stačily vyschnout potok slz, které rockový národ ronil za Ozzyho Osbournea, je tu další rána. Zemřel Ace Frehley. Sympatický chlápek, Spaceman opilec, co byl nedílnou součástí nejklasičtější éry Kiss, ale jenž také nevědomky inspiroval celou generaci rockových a metalových kytaristů. V době, kdy byl za největšího vyvrhela a z kapely, které pomáhal na svět, byl bez milosti vypoklonkován, začalo se jeho hře dostávat obrovského uznání. Hlásila se k němu heavy metalová mládež z Velké Británie, která obdivovala tvrdost riffů v „Shock Me“ nebo „Parasite“, hlásili se k němu navonění glameři z Kalifornie, kteří oceňovali zejména jeho melodická sóla. Ace se prostě stal fenoménem.
Je to asi jak v debatě dvojice, která spekuluje nad tím, kam se vlastně vydá. První chce jít na fotbal, druhý na hokej. A tak se jdou podívat na basket. Taky je to sport. Takhle nějak to zřejmě vypadalo v Dark Moor. Po rozpadu kapely si totiž můžeme směle položit otázku, kdo vlastně byl takovým milovníkem Rhapsody. Z prvotin porozpadových spolků se to tak snadno nepozná. Osobně bych vsadil na Erika Garcíu, ale i tomu se zjevně tahle láska už přejedla...
Ostřílená a světem protřelá rockerka Suzi Quatro se letos hlásí s novinkou Bact To The Drive. Nepatřím mezi žádné velké znalce její předchozí tvorby a tak se na místo srovnávání, co z její diskografie je, nebo není lepší zaměřím přímo na novinku. Překvapilo mě, jak je její muzika po třech desetiletích stále živá, při jejím poslechu sem měl neustále chuť vstát ze židle a pořádně to rozbalit. „I´m back“ ohlásila Suzi a rozjela titulní skladbu Back To The Drive. Příjemná pop-rocková vypalovačka s návykovým refrénem. ..
Předem upozorňuji že v death metalu nehledám extrémní brutalitu nebo kýbly střev (takže ode mě nečekejte recenze podobného střihu), ale fascinující, osobitou, nesmírně silnou hudbu, často s téměř virtuózní instrumentální složkou. A k tomu všemu ještě jako bobus pořádný nářez. Toho všeho se mi s posledním albem Britů Bolt Thrower bohatě dostává. Oni to také nejsou žádní nováčci a po takřka 20 letech fungování a 7 vydaných deskách rozhodně vědí jak udělat pořádnou death metalovou fošnu..
Temple of Shadows, vydané kapelou Angra v roce 2004 patří mezi mé nejoblíbenější power metalové desky. Proč? Protože více než hodina, kterou album trvá, ubíhá zatraceně rychle, příjemně a vůbec ne obyčejně. Album otevírá symfonické instrumentální intro, ale hned po něm začíná pořádná jízda - skok do speedově laděné ‚Spread your wings‘,velmi melodické a nápadité skladby, zahrané ve velmi vysokém tempu. Ve stejném stylu se (až na jednu výjimku) odehrává i dalších šest songů, ve kterých si..
„Jiný kraj, jiný mrav!“ ohodnotila by zřejmě nejnovější album folk-metalových Týr Saturninova teta Kateřina. Jen pro pořádek, znalcům evropské geografie připomínám, že se jedná o kraj ohraničený pomyslným trojúhelníkem Skotsko, Island, Norsko. Tam někde se nachází Faerské ostrovy, domovina uctívačů Thora a Odina, vyznavačů severské mytologie. „Stejný kraj, stejný styl, jiný výsledek…“, dodávám já. A ještě přidám, že už mám pro letošní ankety jasno v kolonce nejoblíbenějšího stylu. Folk-metal vládne! Ze všech..
Na reunionovou placku IN ARTICULO MORTIS jsem se vážně těšil. Jejich přímočarý death metal, který si nebere servítky, mám rád. Několikrát jsem je viděl za poslední dva roky řádit na podiu a přes určitou kontroverznost ze začátku jejich kvalita stále vstoupá. Deska „The Time Has Come“ je něco jako most mezi obdobím, kdy kapela hrála pouze ve dvou členech a dnešním obdobím, kdy se jedná o plnohodnotný band. Jsem rád, že Richard s Jardou zavítali do studia Hellsound a nechali si bicí namlátit ..
Katerina, kterou mnozí znají pod přezdívkou Cat, je momentálně jedna z nejlépe se vyvíjejících tuzemských metalových zpěvaček. Naše povídání se mělo nejprve týkat pouze kapely INNOCENS, ale jelikož je Katka velmi sympatická a upovídaná osůbka, tak jsem se rozhodl pořádně probrat její osobnost. Myslím, že z toho vznikl velmi příjemný a celkem rozsáhlý rozhovor. Tak s chutí do toho.....
Dokonalé! Geniální! Nijak jinak nemůžu s popisem alba Mabool izraelské kapely Orphaned Land začít. Původně k death metalu tíhnoucí těleso se v roce 2004 nechalo silně inspirovat folklórem své domoviny a legendou o potopě hříšného světa a zplodilo kompoziční… ne, tohle přesahuje rámec všech kompozičních alb na celé čáře. To co Orphaned Land stvořili je hudební divadlo, dramatické představení, které ve vás nenechá kámen na kameni. OL pro vyprávěn svého příběhu využívají nevídané množství ..
„Between Light And Darkness“ není řadovým albem Dark Moor. Jedná se o akustické EP, doplněné asijskými bonusy z předchozích alb. Přesto jej v diskografii Dark Moor považuji za tak významné, že o něm pár vět musím prohodit. A věřte mi, že je v tomto případě docela těžké vyjádřit objektivně, co se ve světě mezi světlem a temnotou děje. Album (respektive jeho první polovina) mi spolehlivě vyrazilo pojistky. Španělé konečně našli vlastní cestu. Poprvé našli odvahu vykašlat se na rhapsoďáckou ..
ArtCell je mladá kapela (toho času označitelná jako mix prog-rocku a metalu) z dalekého Bangladéše, která se mi po dlouhém shánění dostala do ruky. Pro podobně obskurní exotické kapely mám slabost, ale vím, že od nich nemohu pokaždé čekat zázraky. Přesto jsem se poslechu tohoto alba nemohl dočkat. Byla to chyba? Vůbec ne. Čtveřice muzikantů totiž dostala do vínku slušnou porci talentu, díky kterému zvládají inspiraci západní klasikou žánru solidně ukočírovat, přidat jí vlastní úhel pohledu ..
Když několik mých oblíbených kapel nahraje tribut mé ještě oblíbenější kapely, jíž je navíc legendární formace Led Zeppelin, nemůžu si pomoci a nezbývá mi, než se o takovém počinu trochu podrobněji rozepsat. Tak tedy…
V reportu z vystoupení Castaway jsem si pochvaloval, jak dobrou práci odvedl zvukař, protože jasný a silný zvuk se nesl až do posledního kouta klubu Hells Bells. Jak se však ukázalo, pro pořízení rozhovoru s kýmkoliv z Castaway to nebylo úplně ideální prostředí. Takže tady jsou alespoň střípky toho, co se mi podařilo z diktafonu vylovit.
..
Po delší odmlce je tu opět několik řádek věnovaných kultovním GAMMA RAY a jejich druhému řadovému albu s názvem "Sigh No More". Když s odstupem času procházím jednotlivé skladby natočené v roce 1991, pořád nemůžu přijít na to, jakým záhadným způsobem se GAMMA RAY povedlo složit další natolik silný materiál, v němž se opět prolíná mnoho různých hudebních stylů, a vše stále drží pevně pohromadě. Je vidět, že kdo umí, ten umí, což je přesně případ Kaie Hansena. Kapela se nebojí experimentů..
Do tohoto alba jsem se nedostával lehko. Složitá struktura skladeb si vyžádala několik poslechů, než si mě plně podmanila. Kapela má obrovský cit pro okouzlující melodie, které dokáže zasadit do metalového prostředí, protkaného vlivy klasické hudby, folklóru a především progrese. Písně nejsou rozmanité jen v rámci alba, ale i samy o sobě mají tendenci se neustále proměňovat a překvapovat posluchače. Důkazem budiž skladba Natural Quaternion, která se za devět minut dokáže na jedno ..
Už je to dlouhých patnáct let co rockový svět přišel o Erica Carra, o nesmírně sympatického a skromného člověka se srdcem na pravém místě, o oporu, o synonymum pro naprostou oddanost a hlavně o fantastického bubeníka. Zemřel 24. listopadu 1991 téměř bez jakéhokoliv zájmu médií. Mezi jeho smrtí a smrtí Fredie Mercuryho bylo jen pár hodin. Tuto ne úplně tradiční recenzi bych chtěl věnovat jeho památce a připomenout jak moc mnoha lidem chybí. Tato nahrávka není klasické studiové ..
Bruce Dickinson zraje jak víno a protože už to nějaký ten rok trvá, je to zatraceně dobře znát. Platí to o něm nejen jako o zpěvákovi, ale i jako o skladateli. Z jeho nové sólovky čiší všemi póry právě zralost. Písně jsou inteligentní, napsané citlivě a především perfektně vyvážené - rychlost, tvrdost, kompozice, riffy, sóla, všechno je poskládáno na milimetr přesně a nesmírně účinně. Přesto album nepůsobí ani trochu vykonstruovaně nebo vlezle, tohle je prostě um, který ve vás rezonuje od začátku do konce..|
Dnes je 20.10.2025, svátek má Vendelín
|
| Úvodník: |
|
Legendy nikdy neumírají. Vesmířan Ace jen opustil pozemskou schránku
Kern se vrací k nejúspěšnějšímu období debutového alba „...od narození“. To nyní vychází na CD znovu,
rozšířené o singly z osmdesátých let, a my vám nabízíme tři kusy alba, které poskytla firma Supraphon.
K tomu, abyste byli zařazeni do slosování, stačí správně zodpovědět otázku:
Po albu „…od narození“ se v kapele Kern udála důležitá změna na kytarovém postu. Kdo odešel a kdo kapelu posílil?Odpovědi zasílejte do 20.10. do 12 hodin na adresu jan.skala1979@gmail.com |
|
[06.12.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
SUZI QUATRO - Back To The Drive
|
[05.12.2006] [hodnocení: 7/10] |
BOLT THROWER - Those Once Loyal
|
[04.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.12.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[02.12.2006] [hodnocení: 8/10] |
IN ARTICULO MORTIS - The Time Has Come
|
[01.12.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
KATERINA (INNOCENS) – Tarja mezi mé oblíbenkyně nepatří...
|
[30.11.2006] |
|
[30.11.2006] [hodnocení: 10/10] |
DARK MOOR – Between Light And Darkness
|
[29.11.2006] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.11.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
A TRIBUTE TO LED ZEPPELIN - The Music Remains The Same
|
[28.11.2006] [hodnocení: 7/10] |
Mayo PETRANIN (CASTAWAY) - Neumím zpívat, jen melodicky křičím :-)
|
[27.11.2006] |
|
[27.11.2006] [hodnocení: 8/10] |
MECHANICAL POET - Woodland Prattlers
|
[26.11.2006] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.11.2006] [hodnocení: 10/10] |
BRUCE DICKINSON - Tyranny Of Souls
|
[23.11.2006] [hodnocení: 9/10] |