Už dlouho jsem nelistoval žádnou dětskou encyklopedií. A tak mám, zřejmě scestnou, představu, že ta naše metalová kultura je už natolik populární, že by se výraz heavy metal mohl v podobné literatuře objevit. Dětská hlavička by tak například mohla dostat informaci, že „se jedná o hudbu, která se postupně vyvinula do různých směrů, ale prazáklad tvoří agresivnější melodie zahrané pomocí kytar, bicích a basy; kde se muzikanti, spojení do skupin vyjadřují prostřednictvím řevu, nejčastěji k tématům jako je láska, válka, běžný život, kritika společnosti, nadpřirozené věci a motorky. Typickým představitelem uvedeného žánru je …(doplňte dle vlastního uvážení).“ A právě místo těch tří teček by se klidně mohlo vyjímat jméno pražských D.N.A.
S jejich tvorbou jsem se setkal prostřednictvím poloalba „Nomadam“ poprvé. Jde však už o třetí zářez na pažbě, který ve své historii, jejíž vznik se datuje do roku 1999, kluci (a kdysi i jedna dáma) podnikli. Těžko tedy mohu soudit, zda se D.N.A. do současné podoby nějak krkolomně vyvinuli, nebo si ten svůj hevík drhnou od počátku svých věků. Spíš bych se přikláněl k té druhé variantě, protože na albu „Nomadam“ rozhodně není možné vychytávat nějaké přehmaty vyplašených zajíců. Jedná se o velice slušný materiál, který se drží škatule hard a heavy, nesklouzává do kategorie zábavového trápení a šlape naprosto v pohodě. A já (jako obvykle) k tomuto tvrzení dodávám „zaplaťpříroda, že podobné spolky ctí tradice a historii a stále znovu a dokola drhnou ty svoje pamětnické riffy, sóla a melodie“.
Ač se na „Nomadam“ nachází pouze pět skladeb, dalo by se toto album k výše zmíněné encyklopedii přiložit i jako výukový materiál o klasických a standartních postupech. V otvíracím „To se stává“ je to odrecitovaný úvod za doprovodu táhlých kytar k navození atmosféry a přechod do šlapavého rytmu s hutnými kytarami, suverénním zpěvem a nezbytným kytarovým sólem. Titulní „Nomadam“ jako odkaz na neučesaný hard rock, kde díky vzteklému výrazu skladby jsem schopen D.N.A. uvěřit, že zmiňovaná madam si zaslouží někam zakopat, ale jinak nechápu, proč po téhle skladbě je nazvané celé album. Snad pro svou odlišnost od zbytku materiálu, ale dle mého se jedná o nejslabší kousek na placce. Nezbytná plačtivá polobalada „Spí v růžích“. Klasika všech pomalých klasik, moc příjemná záležitost, nosný refrén, podbarvený akustickou kytarou, vysokým vokálem a zvukem zvonů. Houpavá „Hory faraónů“ s tajemnou atmosférou, rozmáchlá hymna s výletem do výškových sfér zpěvákových možností. Závěrečná „Svět se točí dál“, rytmická šlapavá záležitost, ke které se D.N.A. vrací na každém ze svých počinů. Neznám předcházející verze, ale důvod tohoto kroku je jasný. Ta skladba je prostě dóóóóst dobrá. Pokud dobře počítám, D.N.A. na nic podstatného nezapomněli.
České texty, solidní zvuk a jistota toho, že D.N.A. se prošlápnutých cestiček drží a drží a drží a neuhnou. Je to hodně nebo málo? To už nechám na vás, já si s chutí počkám na (snad) chystanou novinku.
P.S. Jen pro pořádek, definice heavy metalu nepochází z mé hlavy, jedná se o zkrácenou citaci z nejmenovaného zdroje.
|
Po nějaké době se nám připomínají novým MCD pražští D.N.A. Ukuchtili nám pět skladeb, které si v ničem nezadají s předešlým materiálem. Trošku víc vsadili na vážnější tvář, přesto nečekejte žádnou stylovou odchylku. Stále se jedná o klasický hevík se silnými vlivy IRON MAIDEN. Změnu na postu zpěváka, kdy Honzu Hlavatého nahradil Radek Kurc ani nepostřehnete, protože si nejsou hlasově vůbec vzdálení.. Paradoxně kapela ale stále schopného vokalistu nemůže najít, protože jsem nedávno na jejích stránkách četl, že opět shání nové „drsného“ frontmana.. 
