ALBUM ROKU:
1. WUTHERING HEIGHTS -Salt
Obrovské překvapení od kapely, jejíž jméno mi bylo do té doby neznámé. Geniální koncept, náladotvorná magická hudba, skvělé texty a výborně využitý hlas Nilse Patrika Johanssona.
2. HELLOWEEN - 7 Sinners
Ačkoli jsem album hodnotila „jenom“ devítkou, s postupem času ho mám čím dál raději a nějak ho nemůžu dostat z přehrávače. Dýně mi letos vyrazily dech.
3. ELVENKING - Red Silent Tides
Neskutečně chytlavé album. Pusťte si ho jednou a už se ho nezbavíte. Někdejší folková banda vsadila na větší hitovost a jakkoli je to vypočítavé, prostě to funguje. Tomuhle kouzlu se nedá odolat.
4. PRETTY MAIDS - Pandemonium
Velký návrat a jasný signál, že kapela má ještě co nabídnout. Jeden hit vedle druhého a celkově velmi příjemná muzika.
5. BLIND GUARDIAN - At The Edge Of The Time
Blindi by museli hodně zkazit, aby se každá jejich deska automaticky nezařadila do mého topu. A v tomhle případě nezkazili ani maličko, naopak se znovu pořádně vytáhli.
6. ANGRA - Aqua
Geniální atmosférická hudba, skvělý Edu Falaschi za mikrofonem a legenda, která stále pozlacuje svoje jméno každým novým počinem.
7. AVANTASIA - The Wicked Symphony
O mnoho lepší než její dvojče a díky výkonu hostů opět věc, která rozhodně stojí za poslech. No a skvělé texty, to Tobi umí.
8. MANTICORA - Safe
Výborný počin silně podceňované kapely, který korunuje už tak hodně silnou diskografii těhle Dánů.
9. CIRCLE II CIRCLE - Consequence Of Power
Zak Stevens a spol. se mi svým směřováním trefují do vkusu a tahle deska se mi poslouchá parádně. I kdyby kvůli ničemu jinému, tak za baladu „Blood of an Angel“ si členství v žebříčku zaslouží.
10. MASTERPLAN - Time To Be A King
Stejný případ jako u Blind Guardian – budu se hodně divit, jestli Masterplan někdy vydají něco, co se mi vyloženě nebude líbit. A navíc je tu můj obdiv k Jornově vokálu, což je ovšem už poněkud otřepané téma.
KONCERT ROKU:
1. BLIND GUARDIAN – Brno
Dokonalý zážitek po všech stránkách. Nádherný setlist, skvělý výkon kapely, dobrý zvuk a nádherná atmosféra v klubu díky skvělému publiku. Dojemné, uchvacující, nezapomenutelné. Pro tohle stojí za to chodit na koncerty.
2. HELLOWEEN – Zimní Masters of Rock, Zlín
Kapela, ke které jsem vždy byla hodně skeptická – a v živém projevu dvojnásob, mi letos naprosto vyrazila dech. V objektivním srovnání byl asi pražský koncert lepší (hlavně díky setlistu a ještě lepší atmosféře), ale na ten hluboký dojem, co jsem si vezla ze Zlína, se nedá jen tak zapomenout.
3. GAMMA RAY – Žiar nad Hronom
Letos jsem tuhle kapelu viděla docela často, ale hned ten první koncert v Žiaru nad Hronom zůstal nepřekonán. Dlouho jsem neviděla takové nasazení, chuť do hraní a radost. Kapela si to užívala jako v začátcích své kariéry a já jsem ráda, že jsem se toho mohla zúčastnit.
4. BLOODBOUND – Masters of Rock
Kapela svedla souboj se vším, co bylo proti ní – pozdní noční hodina, příšerný vytrvalý désť a v neposlední řadě obavy o výkon a přijetí nového zpěváka Patrika. A nakonec všechno dopadlo perfektně. Hlavně díky velké skupině oddaných fanoušků, kteří přes všechno vydrželi a kapelu v tom nenechali. No a Patrik se vytáhl a ukázal, že bude důstojným nástupcem Urbana.
5. PRIMAL FEAR – Pardubice
Show přímo nadupaná energií, čistá metalová síla, která mě donutila si na stejnou kapelu vzápětí zajet do Německa. Primal Fear jsou jako seřízená mašina – věc, co mi u jiných vadí, tady plní svůj účel a jejich koncerty jsou tak přímo strhující.
Překvapení roku:
Metalfest open air (obzvlášť jeho hudebně/hokejový závěr – na takové vítězství se nezapomíná), forma Helloween, Michele Luppi jako nový zpěvák Thaurorod.
Zklamání roku:
odchod dvou velikých hlasů Ronnieho a Steva, nelidské podmínky na některých koncertech, všeobecně malá návštěvnost.
|
