„Nabubřelosti, která mou tvorbu provázela poslední roky, už bylo dost. Chci se vrátit do sedmdesátých let,“ řekl v době největšího rozpuku grunge Alice Cooper. „Tehdy jsem dělal nejlepší alba a proto vodítkem by mohla být „Wind-Up Toy“ z poslední desky, která takový návrat předznamenává,“ dodal. Jeho vyjádření z roku 1993 zavání alibismem, protože hudba, s níž se prezentoval na „Trash“ a „Hey Stoopid“, byla americkými médii a vydavatelskými společnostmi takřka postavena mimo zákon, a Cooper měl výhodu, že mohl navázat na období před albem „Constrictor“, které nebylo nijak zvlášť spjaté s glamem či heavy metalem. Druhou věcí je, že obě desky z přelomu osmdesátých a devadesátých let Cooperovo jméno katapultovaly do výšin, kam předtím ani nedohlédl (a je jedno, že jeho jedinou jedničkou americké hitparády bylo „Billion Dollar Babies“), takže takový odsudek byl dosti nespravedlivý. Jenže pokud chtěl Cooper přežít v devadesátých letech, musel si posypat hlavu popelem a poplivat všechno, co mělo spojitost s předchozí dekádou, neboť sedmdesátá léta grungerům nevadila.

Základem návratu bylo znovuvytvoření postavy Stevena, hlavního hrdiny alba „Welcome To My Nightmare“. Kromě něho se objevuje i záhadný showman s nadpřirozenými schopnostmi, který se Stevena snaží přesvědčit, aby se připojil k cestovatelské show „The Theatre Of The Real – The Grand-est Guignol!“, při níž by zůstal zaklet v čase. Z příběhu je jasné, že zářivá éra glam metalu pro Coopera skončila, což dokladoval i výběr producentů, hlavní slovo měl Don Fleming, který produkoval alba Sonic Youth, Dinosaur Jr., Screaming Trees, či Hole. Ve studiu byl i Andy Wallace, který se podílel na vzniku slavné „Nevermind“ od Nirvany, a dvojice Duane Baron a John Purdell, kteří pracovali na „Awake“ od Dream Theater. Když byl ke kompozičnímu a natáčecímu procesu přizván i frontman grungeových Soundgarden Chris Cornell, bylo jasné, že Cooper definitivně vplouvá do nových časů.

Pro fanoušky „Trash“ a „Hey Stoopid“ byla „The Last Temptation“ obrovským zklamáním. Jak Cooper naznačoval, nepokračovalo se ve stejné linii, deska je ze zcela jiného těsta. Singl „Lost In America“ se nerozběhl proti proudu času do sedmdesátých let, ale spíše nabídl modernější pojetí hard rocku, přesně tak, jak velela doba poloviny devadesátých let. V tomto duchu nebyl na albu osamocený, dalším příkladem je tvrdá „Unholy War“ a seattleským soundem poučená „You`re My Temptation“, těžící zejména ze zpomalených riffů, z nichž se ozývá ovlivnění Soundgarden nebo Alice In Chains. V podobném duchu Cooper vede i baladičtější „Stolen Prayer“, kterou napsal společně s Chrisem Cornellem, a ikona grunge si v ní střihla s o generaci starším černokněžníkem obstojný duet. Druhé „Black Hole Sun“ se ale nekonalo a „Stolen Prayer“ trochu nespravedlivě zapadla v čase.

Částečně se deska k sedmdesátým létům vrací, což je případ zejména úvodní „Sideshow“, nabízející překvapivě civilní tvář páně Coopera, včetně méně přírodnějšího projevu, než bylo ke slyšení v minulých letech. Návrat do minulosti umocňuje použití dechové sekce, což dává vzpomenout na alba „Welcome To My Nightmare“ a „Alice Cooper Goes To Hell“. V podobném duchu se pohybují i „Nothing`s Face“, „Bad Place Alone“ a závěrečná „Cleansed By Fire“, které jsou mnohem méně výrazné než lepší položky Cooperovi diskografie a vzbuzují dojem nastavované kaše. Pozornost dokáže upoutat strašidelná „Lullaby“, která jako jediná evokuje atmosféru „Welcome To My Nightmare“, včetně lehkého využití hororových motivů. Největším hitem alba je skvělá „It`s Me“, jakási Cooperova odpověď na vlastní bombastičtější baladu „Only My Heart Talkin`“ z „Trash“. „It`s Me“ jako jediná odkazuje k nedávné Cooperově etapě, za což může skutečnost, že se pod ní podepsaly ústřední postavy kapel Night Ranger a Styx Jack Blades a Tommy Shaw, nedlouho předtím vůdčí osobnosti superskupiny Damn Yankees.

„It`s Me“ jako jediná přežila na vlnách rockových rádií dodnes, protože deska nepěkně propadla. Osmašedesáté místo v americké hitparádě bylo velkým zklamáním, protože Cooperovi vrstevníci ze sedmdesátých let Kiss, Aerosmith či Ozzy Osbourne si postavení z předchozích dekád udrželi. Alice vinu svaloval na firmu Epic Records, která se k němu otočila zády, a poté, co album nedostalo ani zlaté ocenění, odmítlo financovat následné turné. Proto došlo pouze na osamocené koncerty, včetně toho, který se 2. června 1996 uskutečnil v klubu Cabo Wabo, který patří bývalému frontmanovi Van Halen Sammymu Hagarovi, a z něhož byl pořízen záznam pro koncertní album „A Fistful Of Alice“. V té době Alice znovu doprovázeli muzikanti spjatí s losangeleskou glam metalovou scénou, konkrétně členové kapely Winger, Guns N`Roses, Electric Angels, Candy či Y&T.

„The Last Temptation“ může představovat utajený tip z Cooperovy diskografie. Deska je to velmi dobrá, ačkoliv po „Hey Stoopid“ představovala naprostý krok stranou. Kvality se jí upřít nedají a jako jediná ukazuje Aliceův vývoj ve spletité džungli poloviny devadesátých let. Má také pověst desky, která Coopera vrátila ze stadionů zpět do klubů. Přesně tak minimalisticky zněla.

www.alicecooper.com

YouTube ukázka - Its Me

Seznam skladeb:
1. Sideshow
2. Nothing`s Free
3. Lost In America
4. Sad Place Alone
5. You`re My Temptation
6. Stolen Prayer
7. Unholy War
8. Lullaby
9. It`s Me
10. Cleansed By Fire

Sestava:
Alice Cooper - zpěv
Stef Burns - kytara
Greg Smith - baskytara
Derek Sherinian - klávesy
David Uosikkinen - bicí

Rok vydání: 1994
Čas: 50:48
Label: Epic
Země: USA
Žánr: hard rock

Diskografie:
1969 - Pretties For You
1970 - Easy Action
1971 - Love It To Death
1972 - Killer
1972 - School`s Out
1973 - Billion Dollar Babies
1973 - Muscle Of Love
1975 - Welcome To My Nightmare
1976 - Alice Cooper Goes To Hell
1977 - Lace And Whiskey
1978 - From The Inside
1980 - Flush The Fashion
1981 - Special Forces
1982 - Zipper Catches Skin
1983 - Dada
1986 - Constrictor
1987 - Raise Your Fist And Yell
1989 - Trash
1991 - Hey Stoopid
1994 - The Last Temptation
2000 - Brutal Planet
2001 - Dragontown
2003 - The Eyes Of Alice Cooper
2005 - Dirty Diamonds
2008 - Along Came A Spider
2011 - Welcome 2 My Nightmare
2017 - Paranormal
2021 - Detroit Stories
2023 - Road

Související články

Foto: archiv kapely