Z Hanoi Rocks byl ve skandinávských, ale i britských kruzích takřka hit koncertní sezóny roku 1981. Kapela projevila neuvěřitelnou houževnatost, nejprve křižovala rodné Finsko, kde si vytvořila silnou fanouškovskou základnu, pak se znovu vydala do Švédska a Velké Británie, kde ji fanoušci rovněž přijali za svou. Stále se pohybujeme v klubových poměrech, kam na její vystoupení chodilo nanejvýše pár stovek lidí, ale šuškanda se začínala šířit a vydavatelská společnost Johanna Kustannus, ač měla velmi omezené možnosti, chtěla zainvestovat do druhé desky. Proto Hanoi Rocks vypravila do Londýna, kde se kapela setkala s producentem Peterem Wooliscrostem, který v minulosti spolupracoval s Frankem Zappou. Ten si je vzal pod křídla a začal pracovat na materiálu, který se jmenoval „Second Attempt For Suicide“. Nejenže do studia přivedl zpěvačku novovlnné kapely Katrina Ad The Waves, Katrinu Leskanich, aby nazpívala na album doprovodné vokály, ale také narušil dosavadní autorský monopol kytaristy Andyho McCoye. To nadělalo trochu zlé krve.

„Já jsem skládal věci vždycky, ale když jsme začínali, Andyho skladby byly lepší. Nijak jsem to neřešil,“ uvedl zpěvák Michael Monroe. Jenže McCoy si na pozici výhradního autora zvykl a když Wooliscrost na desku jako otvírák prosadil Monroeovu „Motorvatin`“, McCoye si proti sobě popudil. Došlo to do fáze, že si kytarista chtěl Monroeovo autorství přivlastnit, což se zpěvákovi nelíbilo. „Byl jsem uvedený pouze jako asistent, což od Andyho nebylo vůbec fér. On je hodně sebeochranářský až sobecký typ,“ dodal zpěvák. Je nutné přiznat, že s drtivou většinou materiálu na desku znovu přišel McCoy a že to nebylo na škodu věci, protože styl Hanoi Rocks a jeho rukopis se začal tříbit a zdokonalovat. S tím, jak pomalu končil punk a scéna (včetně novovlnné) kolem něho, začal se McCoyův styl blížit k rockové univerzálnosti, což kapele mohlo zaručit přízeň širšího okruhu posluchačstva.

Přesto album, které dostalo název „Oriental Beat“, i přes všechnu snahu není dokonalou deskou. Ukázkově se projevila skutečnost, že kapela měla na její tvorbu i natáčení příliš málo času a nečekaně odfláknutá produkce plusové body nepřidala. Deska trpí špatným zvukem, který vylepšil Monroeův remix z roku 2022, ovšem v historickém hledisku to původnímu vydání příliš nepomohlo. Oproti „Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks“ se jedná o méně sevřenou kolekci, která neobsahovala tolik skvělých skladeb jako debut. O „Don`t Follow Me“ či titulní „Oriental Beat“ by se dalo hovořit jako o vatě, které je zde ze všech alb první fáze Hanoi Rocks nejvíce. Jak jinak si vyložit přítomnost i dalších slabších věci „M.C. Baby“ nebo „Teenage Outsiders“, která vznikla ve spolupráci obou hlavních postav kapely, ovšem s tím, že při její tvorbě ani jeden z nich nebyl v nejlepší formě.

Jsou tu ale věci, které nedostatky vrchovatě vyvažují. Úvodní „Motorvatin`“ dokáže navázat na sílu minulého otvíráku „Tragedy“. Výborně dopadla i trochu vlezlá, ale o to zapamatovatelnější „Visitor“ a dvojice „Sweet Home Suburbia“ a „No Law Or Order“, pokus kapely o vstup do popovějších území (zejména „No Law Or Order“), v níž jsou cítit silnější ambice než u písní z debutu. „Oriental Beat“ nelze upřít velké finále v podobě „Devil Woman“, kterou měl původně zpívat kytarista Nasty Suicide a jež je prototypem rockového hitu, určeného pro stadionovou produkci. Následující coververze od již zesnulého amerického písničkáře Hoyta Axtona, „Lightnin` Bar Blues“, je velmi příjemnou, lehce popovou interpretací, ve které zaujme zejména tvárný Monroeův hlas, finální „Fallen Star“ je nadmíru dramatickou a maximálně působivou suitou spojující Michaelův vokální projev s tesknými tóny klavíru, vytvářející jednu z nejlepších chvil původních Hanoi Rocks.

Přestože je „Oriental Beat“ nejslabší deska první etapy kapely, ve zkoušce časem obstála a je považována za klasiku evropského rocku začátku osmdesátých let. Pro kapelu znamenala logický krok kupředu, ačkoliv hitparády jí zůstaly uzavřené. Jenže se o ní mluvilo, což byla dosud nevídaná pozornost, kterou si užíval zejména Andy McCoy. Vědom si své důležitosti v kapele, tíhnul k chování, v němž se daly vystopovat prvky diktátorské povahy, což zbylí členové začínali nést nelibě. Největší problémy s McCoyovým přístupem měl bubeník Gyp Casino a když při jednom koncertě ve Finsku došlo k obvyklému kytaristovu výjevu, vstal z bubenické stoličky a McCoye poslal jedinou ranou k zemi. To byl konec jeho angažmá v kapele, McCoy dal členům na výběr, buď on nebo Casino. A Hanoi Rocks McCoye potřebovali.

Léta se tvrdilo, že za jCasinovým vyhazovem stála závislost na drogách a neschopnost hraní. Přestože tohle je jedna z fám, která kolem původního příběhu Hanoi Rocks koluje, faktem je, že v době „Oriental Beat“ do života členů kapely návykové látky vstoupily. Přestože zatím nepůsobily větší problémy, zjištění, že Andy McCoy začíná být (snad po vzoru svého idolu Keitha Richardse) závislý na heroinu, způsobilo paniku.

www.hanoirocks.com

YouTube ukázka - Motorvatin`

Seznam skladeb:
1. Motorvatin`
2. Don`t Follow Me
3. Visitor
4. Teenangels Outsiders
5. Sweet Home Suburbia
6. M.C. Baby
7. No Law Or Order
8. Oriental Beat
9. Devil Woman
10. Lightnin` Bar Blues
11. Fallen Star

Sestava:
Michael Monroe - zpěv
Andy McCoy - kytara
Nasty Suicide - kytara
Sami Yaffa - baskytara
Gyp Casino - bicí

Rok vydání: 1982
Čas: 35:52
Label: Johanna Kustannus
Země: Finsko
Žánr: glam punk

Diskografie:
1981 - Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks
1982 - Oriental Beat
1982 - Self Destruction Blues
1983 - Back To Mystery City
1984 - Two Steps From The Move
2002 - Twelve Shots On The Rocks
2005 - Another Hostile Takeover
2007 - Street Poetry

Související články

Foto: archiv kapely