Rodinný podnik manželů Skinnerových, který od začátku existence věrně doplňuje kytarista Constantine Kanakis (jenž se musel cítit na minulém albu obzvlášť potěšen, když nejdelší a zároveň titulní položka desky nesla jeho jméno…) se v pátém roce existence dopracoval k třetímu albu. V dnešní době to není neobvyklé tempo, u Sorceress Of Sin je do rovnice však třeba doplnit jednu již známou konstantu – britská (aktuálně) pětice nepatří ke spořínkům, kteří se snaží říct to zásadní co nejstručnějším způsobem, jejich styl vyprávění je značně rozmáchlý a obsažný, a byť se oproti album „Constantine“ drželi o ždibec při zdi, je jejich snaha být co nejvýpravnější největším úskalím novinky „Ennea“.
Téma, které si pro album Sorceress Of Sin vybrali, si o košatost a epičnost říká. Britové se probírají řeckou mytologií a lákají posluchače na setkání s bohy, dramaty, bitvami a pořádným množstvím chaosu. Jestli se vám splní proklamace kapely, že se díky epické hudební kulise budete cítit, jako byste se ocitli přímo v místě děje a odhodlaně se mohli vrhnout do boje, budete na tom o něco lépe než autor těchto řádků, u něhož se kýžený pocit nedostavil z prostého důvodu – až tak silnou atmosféru (byť je na některých místech působivá) „Ennea“ nemá. Pokud by vám ke štěstí stačilo, že Sorceress Of Sin nabídnou solidní power metalové melodie (které občas zní až podezřele povědomě, což hodí klacek pod nohy zejména atmosférické „The Quest“), solidní nasazení, a především přesvědčivý hlas Lisy Skinner, jež těží z určité podobnosti se sestřičkou Federicou Boni z italských White Skull (z doby, kdy její hlas nevykazoval takové opotřebení jako v současnosti), můžete se směle pustit do boje o přízeň sympatické krásky z obalu alba.
Jelikož je hlavním tématem mytologie, nepřekvapí, že po trochu rozpačitém a statickém úvodu kupu kladných bodů zajistí skladba „Poseidon“ s jemně cvrlikajícími housličkami a skandovací pasáží. Když podobně životaschopně zafunguje i dravá šlapavka „Nymphet“ (tyto dva kousky jsou nejkratší položky alba), začne na světlo vylézat fakt, že tentokrát mají Sorceress Of Sin problém s tím, aby udrželi napětí i v delších písních. Jako kdyby veškeré soustředění na delší skladby vrhla kapela do téměř dvanáctiminutové „Clarity Of Confusion“, která se od úvodního vybrnkávání s etnickým nádechem, přes naléhavé povídání dostane až ubzučeným kytarám v duchu Running Wild a narůstající košatosti, přičemž nabídne nejsilnější atmosféru na desce, která se kratším kouskům v takovém množství zdaleka nedostává.
V trochu zastřeném (byť příjemně sytém) zvuku se občas něco ztratí, což je škoda, barevnost hudby Sorceress Of Sin (ať už jde o basu, klávesy, či housle) by si zasloužila víc rozletu. Tvrdit, že „Ennea“ přinesla zklamání, by bylo přehnané, na to album přece jen nabízí solidní porci dobrého power metalu, nicméně přiznávám, že po albu „Constantine“ bylo mé očekávání přece jen větší.
|