„Kolem nás se pořád motal takový otravný chlápek, Anglán, který tvrdil, že umí bubnovat a chtěl, abychom ho vzali do kapely. Museli jsme ale uznat, že by se k nám hodil líp než Gyp. Vypadal jako rock n`rollový bůh,“ uvedl po letech basista Sami Yaffa. „Byl tak drzý, že za námi začal lézt po koncertech a říkat, ať našeho bubeníka vyhodíme a vezmeme jeho. Dokonce si dělal srandu, že Gypovi zpřeláme nohy,“ dodal zpěvák Michael Monroe. Věc se vyřešila, když kvůli potyčce na pódiu, při které Gyp Casino vypálil pěstí Andymu McCoyovi, se místo bubeníka uvolnilo a nic nebránilo tomu, zkusit to s „otravným Angličanem“. Nicholas Dingley, který si říkal Razzle, nebyl tak dobrý bubeník, jak o sobě tvrdil, ovšem podle Monroea měl k věci skvělý přístup, čímž kapelu obohatil. „Já jsem hrával na bicí líp než on, ale vzali jsme ho a za nějakou dobu se to srovnalo,“ dodal zpěvák.
Hvězda Hanoi Rocks rychle stoupala, v domovské Skandinávii platili za hvězdy a náruč jim začala otvírat i Velká Británie. Nebylo možné čekat, až si souhra s Razzlem sedne na požadovanou úroveň, kapela měla v zásobě řadu věcí, které nahrála jako singly, které časem zcela zapadly a přitom byly stejně kvalitní (či ještě kvalitnější) jako věci, které umístila na předchozí alba. Padlo rozhodnutí, že z těchto skladeb se sestaví třetí deska, která fanoušky navnadí před novinkovou deskou. Skladby byly nahrány v důstojné kvalitě a pouze bylo třeba oddělit zrno od plev a vybrat nejlepší písně, z nich by se mohla stát třetí deska. Ta více než obě předchozí také ukazuje, jak moc důležitý pro tvorbu v první fázi Hanoi Rocks byl kytarista Andy McCoy, protože kolekce „Self Destruction Bliues“ se skládá pouze z jeho věcí a je nejčistším koktejlem, z něhož se tvořil úspěch kapely a její obrovský vliv nejen na skandinávskou, ale i japonskou a americkou glam metalovou scénu.
„Self Destruction Blues“ ukazuje krystalickou čistotu McCoyova rukopisu, v němž se střetávají vlivy ležící u The Rolling Stones, New York Dolls, T. Rex a prastarých punkových kapel. První singl kapely „I Want You“ ukazuje nadhled, s jakým McCoy psal a zdůrazňuje umělecké dovednosti Michaela Monroea, který kromě zpěvu přispěl skvělým saxofonem, jenž byl velmi výrazným prvkem původního soundu kapely. „I Want You“ není nejlepší položkou na albu, ale jako první singl byla velmi důležitá, aby kdysi fanoušky seznámila s tím, co je kapela zač. „Self Destruction Blues“ má řadu vybroušenějších klenotů, neopakovatelný a nezaměnitelný styl rezonuje v nádherných, k dokonalosti dotažených „Love`s An Injection“, „Cafe Avenue“, „KIlls City Kills“ a „Whispers In The Dark“ (zde lze hledat nejsilnější nápady na celém albu i v tvorbě Hanoi Rocks), což z něj dělá album, které se nejen vyrovná ostatním řadovkám kapely, ale dokáže je v ledačems předčít.
Deskou silněji než na „Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks“ a „Oriental Beat“ prostupují punkové vlivy, které ženou kupředu „Nothin New“, „Beer And Cigarettes“ a „Problem Child“. z nichž poslední dvě označil Nikki Sixx z Mötley Crüe za své velmi oblíbené věci, protože „Self Destruction Blues“ se začala undergroundovými prameny rozšiřovat i do Ameriky, kde mezi vymetači večírků v klubech na Sunset Boulevardu zaznamenala velký ohlas. Nutno podotknout, že to bylo ještě předtím, než vyšly velmi zásadní desky – „Shout At The Devil“ od Mötley Crüe a „Metal Health“ od Quiet Riot, jež scénu katapultovaly na výsluní zájmu. Díky „Self Destruction Blues“ částečně došlo k jejímu utváření, a i když se v souvislosti s vlivem Hanoi Rocks zmiňují spíše dvě následující desky, stejně velký díl zásluh lze přičíst i „Self Destruction Blues“. Svědčí o tom fakt, že závěrečnou „Dead By X-mas“ citoval jako inspirační zdroj Axl Rose a „Beer And Cigarettes“ Guns N`Roses natočili v době největší slávy pro album coververzí „The Spaghetti Incident?“, i když se na něm skladba nakonec neobjevila.
Fanoušci se léta přeli, zda lze „Self Destruction Blues“ považovat za řadovou desku. Léta ukázala, že do základní diskografie album rozhodně patří. Nejenže neobsahuje žádné staré věci, protože „I Want You“ pochází z listopadu 1980, ale kapela na něj neumístila žádné zbytky, nové verze starých skladeb, remixy či podobné smetí, neboť vytvořila naprosto skvělou, sevřenou kolekcí, která kdyby z diskografie vypadla, fanoušci by byli ochuzeni o fenomenální nahrávku. Kapele dala dostatečný prostor pro sehrání se s Razzlem, který se objevuje na obalu desky, ačkoliv na ni nenahrál ani jeden úder, a uzavřela první fázi vývoje Hanoi Rocks, takzvanou skandinávskou část, protože poté se definitivně zamířilo na západ.
Zlomem v kariéře bylo turné po Velké Británii, které kapela absolvovala po Novém roce 1983 ve společnosti britsko-americké formace Lords Of The New Church, již vedly punkové ikony Stiv Bators z Dead Boys a Brian James z The Damned. Ta se vezla na vlně úspěchu debutového alba, ovšem její kariéra žádná selanka nebyla, protože kapela byla skrz na skrz prolezlá drogami. Na zničujícím turné proto začala drogová éra i u Hanoi Rocks, s opiáty se zapletl i Michael Monroe, který úzkostlivě dbal na přísnou střízlivost. Rock n`rollový cirkus začínal dostávat větší obrátky
|
