O Hirax se tvrdilo, že kdyby vydrželi, v roce 1987 je neopustil zpěvák Katon W. De Pena a po epizodě s Paulem Baloffem (ex-Exodus) se kapela nerozpadla, mohli by být ve stejné pozici minimálně jako Exodus, ale možná i Slayer. Řezavý, brutální thrash, přednášený černošským zpěvákem, měl v polovině osmdesátých let našlápnuto do pořádných žánrových výšin. a startovní pozice, v níž stáli v jednom kalifornském šiku společně s kapelami, které se posléze staly legendami, včetně Metallicy, pro ně byla velmi výhodná. Jenže osud téhle nepřál, stejně jako De Penovi, který díru do světa neudělal, ani když se spojil bubeníkem Genem Hoglanem (ex-Dark Angel, Death) a původním basistou Metallicy Ronem McGowneyem v kapele Phantasm, která to však nikam nedotáhla.
Od začátku nového tisíciletí Hirax znovu existují, ale pozice, kterou mohli dosáhnout, jim zmizela v nedohlednu. Jsou součástí maličkatého kalifornského undergroundu, v němž bojují neustále o přežití a na velkou kariéru dávno rezignovali. O tom svědčí i frekvence alb, s jakou přicházejí, naposledy se s novinkou „Immortal Legacy“ ohlásili v roce 2014 a od té doby bylo ticho po pěšině. Před nedávnem De Pena oznámil, že poté, co se rozešel se všemi dosavadními spoluhráči, kteří s ním byli skoro dvacet let, staví obrozené Hirax, kteří by měli být symbolem nového začátku. Kolikátého už? Když slyšíte novinku, pojmenovanou příznačně „Faster Than Death“ vite, že řeči o startovním výstřelu jsou jen prázdné fráze. Nic takového se nekoná a už se nikdy konat nemůže.
Deska je zejména pro ortodoxní thrashery, kteří slayerovské „Show No Mercy“ a „Hell Awaits“ považují za nejlepší alba všech dob. Do poloviny osmdesátých let posluchače deska zavede a nedá jim možnost nahlédnout do dalších let, kdy se thrash vyvíjet a plival nejlepší kusy. Jestli na nějaké desce lze demonstrovat zastydlost v minulosti a těžce oldschoolový přístup, je to tohle album. Fakt, že po vzoru „Reign In Blood“ jej kapela nahustila do dvaadvaceti minut, je symbol jejího přístupu, který se vždy vyznačoval jistou dávkou punkového flákačství. Krátká stopáž je výhodou, Hirax na této ploše řeknou vše, co mají na srdci a každá další minuta by byla zbytečným natahování nepříliš objevného a v zásadě rutinního materiálu.
Deska je určena pro staré fanoušky, kteří si pamatují éru prvních alb „Raging Violence“ a „Hate, Fear And Power“ (pamatujete, že druhou jmenovanou Hirax dokázali nařezat do šestnácti minut?!), protože v těch intencích je novinka vedena. Od úvodního (ne zrovna příjemného) zvuku vrtačky v minutovce „Drill Into The Brain“ se rozjede pekelná jízda napříč deseti položkami, které jen ve dvou případech překročí tříminutovou stopáž. Ta dává důraz zejména na divoké výkony muzikantů a De Penův charakteristický, ovšem nepříliš charismatický projev, důmyslnost a kompoziční vytříbenost skladeb jde v tomto případě stranou. Když Hirax zvolní jako ve skladbě „Revenant“, je to jen proto, aby se na albu chvilku dělo něco jiného, ačkoliv bubeník nervózně poklepává, pořád připravený zařadit znovu nejvyšší rychlost. Tou vás album sežvýká a vyplivne, ovšem žádný hlubší dojem nezanechá.
Pokud máte rádi nejtvrdší formu starosvětského thrashe a místo vytříbených skladeb potřebujete jen jeho energii, je „Faster Than Death“ pro vás tím pravým. Pokud hledáte v hudbě o něco hlubší poslání, dejte desku stranou.
|