Keltské buzuki, germánská lyra, běloruské dudy, ukrajinská sopilka, jouhikko, morin khuur, duduk, píšťalky Uilleann, replika harfy Trinity College, okarína, lute gurdy, šamisen, koto, šakuhači, bandura, gamelan… Výčet nástrojů, které můžete zaslechnout na albu „Pearl Hunting“ běloruské symfo – gotické (dle oficiálních zdrojů, ale nebojte se velkým písmem přihodit i pojem folk metal) kapely Belle Morte může svádět k domněnce, že záplava neobvyklých nástrojů je stěžejní magnet, který bude mít důležitější funkci, než skladby či individuální výkony muzikantů. Není to úplně kacířská myšlenka, díky kompozicím, či poměrně obyčejným hlasům kapela hlavu z davu kdovíjak snadno nevystrčí a o osobitost se jim stará především bohatá nástrojová základna a s ní spojené, leckdy nečekané etnické a náladové proměny.
Šestice běloruských hudebníků ke spolupráci přizvala zástup host; a když už vytváříme seznamy instrumentů, je možné probrat i lekci ze zeměpisu, na „Pearl Hunting se měli podílet muzikanti z Finska, Ukrajiny, Polska, Mongolska, Indonésie, Portugalska, Německa, Francie, Peru, Japonska a Itálie. Nejdůležitější úkol, který v téhle rozmanitosti před Belle Morte stál, se jim podařil splnit beze zbytku – různé vlivy a nálady se spolu neperou, takže i když pomocí tónů zabloudíte do různých částí světa, náladově album funguje jako téměř soudržný celek. Lehce operní nadýchanost a slovanská rozmáchlost v ukrajinsky zpívané vláčné skladbě „Krew“ a agresivní chropot s elektronikou v položce „Jorōgumo“, jež se pomalu sune do bezprostřední tanečnosti, by mohly být už přes čáru, ale v kontextu toho, že posluchač už v tu chvíli má za sebou koketování s éteričností v duchu Enyi či poměrně intenzivní procházku po orientu, není to nic nestravitelného a vlastně ani překvapivého.
Když pomineme oba seznamy, zbude jedenáct (zklidněnou piánovou verzi skladby „Exorcism“ není třeba započítávat ) sympatických skladeb, v nichž se převážně proplétá jemnost, lehkost, nevtíravé emoce, elegance, hravost i poťouchlost, za použití pojmu symfo – gothic metal mohou občasné vstupy kytara akčnějších bicích, které auru přístupnosti alba nijak zásadně nenarušují. Do této koncepce zapadá i poměrně umírněný a konejšivý vokál Anastasie Schebrove alias Belle Morte, který se sice umí i docela intenzivně rozdivočit (např. Blame Me“), ale přece jen přirozeněji působí v křehkých nadýchanostech typu „Wintersleep“.
Hádanková hra na to, který nástroj Belle Morte v jaké pasáži využili, může být v podstatě nekonečná. Na otázku, jestli lze na „Pearl Hunting“ ulovit dokonalou perlu, není snadná odpověď, ale v každém případě nelze Belle Morte upřít osobitost, nápaditost a chuť dělat věci trochu jinak než ostatní.
|