To, že Amíci Edge Of Paradise po vydání alba „Holocaust“ nebudou mít po celkem dlouhé spolupráci u Frontiers na růžích ustláno, se dalo čekat. U labelu, který sází na jistoty a osvědčené postupy, se snaha pětice kolem půvabné Arménky Margarity Monet znít víc moderněji než moderně, jen těžko mohla setkat s pochopením. Ale Edge Of Paradise si nepohoršili, ujali se jich Napalm Records, kterým zjevně ultramoderní podoba (kde jsou krásně naivní časy, v nichž se Edge Of Paradise sice aktivně tlačili na metalově-diskotékový parket, ale dělali tak s určitou bezelstností) vyhovuje. Není proto divu, že i šesté album „Prophecy“ jede ve stejné linii jako minulá deska.
A protože jsme s Edge Of Paradise ve světě, v němž zítra již znamená včera (pamětníci, máte-li tuto hlášku ještě v paměti, zapomeňte na dřívější souvislosti, tady se fakt kouká do budoucna), nemůžeme se vyhnout umělé inteligenci. Netroufám si odhadnout, nakolik (a zda) se tato technologie podílela na tvůrčím procesu, ale Edge Of Paradise v koncepčním námětu alba proti ní brojí a varuje před okamžikem, v němž nad ní lidstvo ztratí kontrolu, což nevyhnutelně povede ke konci života, jak jej známe. Možná proto Edge Of Paradise nechávají do poměrně chladného a odtažitého světa nakouknout emotivní záblesky lidského tepla a nejedou výhradně v adrenalinovém tempu a chrastivě přeprodukovaném soundu. A navíc mají v čele Margaritu, která ve vyhrocené a občas přehrávané poloze získává sebejistotu a oproti minulé desce začíná mít její nadrzlý vokál smysl a opodstatnění.
Přesto skladby, v nichž ubere z vyhroceného výrazu, patří k zajímavějším položkám. Křehká pianovka „Hear Me“ s trošičku přehrávaným, ale stoprocentně emotivním vokálem působí mezi halasnými písněmi jako oáza velmi přitažlivého klidu, má-li album působit varovně, nejlépe se to daří v přemýšlivé „Relive Again“ s tajemnější atmosférou a civilním pojetím. To je i odpověď na problém, který lomcoval s minulou deskou – Edge Of Paradise zase věnují spoustu úsilí hře na efekt, místo toho, aby jednoduše vsadili na muziku. Není to tak do očí a uší bijící, jako v minulém kole a začíná si to sedat do zajímavější formy. Je ovšem otázka, jestli Edge Of Paradise chtějí, aby si to sedlo – když v dnešní uspěchané době vytáhnete na úvod alba zvukově podivnou a provedením uřvanou a provokativní „Death Note“, a do následující dusavé industriálky „Give It To Me (Mind Assasin“ přizvete ke spolupráci Bena V z Ludovico Technique, je zjevné, že vaše priority jsou jinde, než jen ryzím písničkářství.
|