Snaha vyhnout se pojmu Mägo de Oz je v souvislosti se španělskými folkáči Leyendärian marná. I když nevyhnutelně dojdu k závěru, že hudba dlouholeté folkové jedničky z pyrenejského poloostrova a jejich albově debutujících kolegů má nemálo společného, u Leyendärian to berou ale o něco seriózněji, jsou symfoničtější a nadýchanější, a emoce, které z jejich hudby vychází, mají vážnější charakter. Je to dané jednak přístupem k hudbě, jednak tím, že frontwoman Txell s velmi příjemným hlasem staví spíš na křehkosti, smyslnosti a eleganci oproti živočišnosti Rafy Blase (nemluvě o jeho předchůdci Zetovi). Nicméně půjdete-li ke kořenům Leyendärian, dostanete se do období, kdy (ještě pod názvem Lady Of The Lake) tvořily skladby Mägo de Oz nezanedbatelnou část repertoáru kapely. A projedete-li aktuální sestavu Leyendärian, zjistíte, že flétnistka Queralt, jejíž nástroj je velmi důležitou složkou hudby kapely, v loňském roce na koncertech posílila Mägo de Oz.

Nevládnete-li španělštinou, která v rámci prvotiny „La Forja de una Leyenda“ funguje velmi přitažlivě, asi vám bude celkem jedno, že lyrickým pojítkem mezi písněmi je legenda o králi Artušovi. Možná i toto téma souvisí s tím, jak v řadě momentů zní Leyendärian romanticky. Zásluhu na tom kromě výrazné flétny mají podobně akční housličky, další lidové nástroje i schopnost napsat chytlavé, keltským folkem provoněné melodie. Byť je tohle jasně dominantní linie „La Forja de una Leyenda“, občas dokážou Leyendärian překvapit nečekaným úkrokem, a pak z nich vypadne celkem syrová (velkou zásluhu na tom má kytara) „Caballero Blanco“ s poměrně neprostupnou flétnou, vypjatějším mužským vokálem a v rámci celkově radostného kontextu až nepatřičně znějícími Hammondkami. V podobně lehce odlišném duchu se nese i závěrečná temnější „In Sueňo Irreal“, druhý protipól představuje křehoučká, duchovně laděná instrumentálka „Juramento Eterno“ i intro La Profecia“, jež ve studeném úvodu jde zcela proti radostnému duchu nahrávky.

Radost je hlavní esencí hudby Leyendärian. Houpavý melodický motiv na začátku „Nimue“ ještě neodhalí hlavní náladové rozpoložení, to přijde až s živými píšťalkami a rázem je jasno, že se skočností, tanečností a uvolněností nejdál dojdeš. Mustr, na kterém Španělé staví, není kdovíjak proměnlivý, ale stoprocentně funkční, a když jej Leyendärian nakopnou ještě větší dravostí a mírnou agresivitou jako v případě „Guerreros Del Rey“, ocitnete se na vrcholu velmi pozitivně laděné, a hlavně dobré desky.

Cupovat promo tvrzení, že "La Forja de una Leyenda" není jen album, ale zážitek, který vytváří nové příběhy, nové mýty, nové hrdiny, a je to dílo, na které jste čekali, abyste se cítili jako součást vznikající legendy, by nebylo kdovíjak složité, debutovým albem Leyendärian dějiny netvoří, a ani nepředpokládám, že někdy budou. Ale to nic nemění na tom, že "La Forja de una Leyenda" nabízí velmi příjemnou a pozitivismem nabíjející muziku.

leyendarian.com

YouTube ukázka- Epona

Seznam skladeb:
1. La Profecía
2. Nimue
3. La Forja de una Leyenda
4. Lujuria y Obesión
5. El Hijo de Pendragón
6. Caballero Blanco
7. Juramento Eterno
8. Guerreros del Rey
9. Una Confesión
10. Epona
11. Un Sueño Irreal

Sestava:
Txell - zpěv
Sito - kytara
Falu - baskytara
Sergi - klávesy
Arnau - housle
Queralt - flétny
David van Geisel - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 48:52
Země: Španělsko

Diskografie:
2025 - La Forja de una Leyenda

Foto: archiv kapely