Klasická americká střední z konce osmdesátých let. Něco takového, co bylo důvěrně známé ze seriálu Beverly Hills 90210. Dívky sedí vzorně ve svým lavicích. Zvoní. Učitelka chce vykládat o Johannu Sebastianu Bachovi, ale jedna slečna si nasazuje sluchátka walkmana (čeho?) a mačká play. V tu chvíli se místo tabule objeví kapela a všechny studentky začnou pařit jako o život. Klišé nad klišé, řeklo by se, ale v té době učiněná bomba, obzvláště, když je kapela oblečená podle nejnovější glam metalové módy a hraje tvrdou, a přitom výrazně melodickou hudbu. Zkrátka něco, co bylo předurčeno k jasnému úspěchu, který však nepřišel. Britny Fox zůstanou navždy kapelou, která zahájila kariéru s velkým příslibem, ale bublina brzy splaskla a dnes už jsou (docela nezaslouženě) partou dávno zapomenutou. Na někdejší kvalitě jí to ale neubírá.
Kdyby nebylo Cindrelly, možná by nebyli ani Britny Fox. Obě kapely z americké Filadelfie spojuje pupeční šňůra, nejenže spolu obrážely kluby, ale měnili si i členy. Proto se stalo, že na začátku roku 1985 se od Toma Keifera, Erica Brittinghama a jejich Cinderelly oddělil kytarista Michael Kelly Smith a bubeník Tony Destra, aby odešli posílit do konkurenční party zpěváka „Dizzyho“ Deana Davidsona a basistu Billyho Childse. Historky hovoří o tom, že Keifer, nesnesl po svém boku Smithe, protože jako kytarista byl stejně zručný a proto blonďák musel rychle z kola ven. Jestli to jsou vyfabulované povídačky, dnes už nikdo nezjistí, ale jak se říká, že na každém šprochu pravdy trochu, tak něco podobného za zformováním klasické a nejlepší sestavy Britny Fox mohlo být.
Kapela se velmi rychle stávala ve filadelfských klubech senzací, ale zatím jen sledovala raketový nástup Cinderelly, jejíž singl „Nobody`s Fool“ míchal americkými hitparádami a debutové album „Night Songs“ sbíralo platinová ocenění. Byl to správný impulz pro to, aby se Britny Fox zakousli ještě s větší zarputilostí, dokud kolem nich nezačali kroužit hledači talentů velkých nahrávacích společností. Ke smlouvě jim mělo pomoci demo „In America“. Jenže přišel osudný 8. únor 1987, kdy se svět Britny Fox zastavil, přestože díky Cinderelle ležela na stole smlouva s vydavatelství Columbia. Ten den při automobilové nehodě přišel o život bubeník Tony Destra a kapela byla postavena před otázku o konci vlastní existence. Turné bylo za dveřmi, smlouva zněla velmi lákavě, proto kapela narychlo najala Adama Westa a vyrazila na turné. Po jeho konci West z kapely zmizel, ovšem jeho kratičké působení pomohlo Britny Fox překonat nejhorší a novic Johnny Dee (více než třicet let už hraje s Doro Pesch) přišel do zkonsolidovaného souboru.
Columbia poslala Britny Fox (jméno dal formaci „Dizzy“ Dean Davidson po svém irském předkovi) do drahých studií, aby přehráli demo „In Americe“ a přidali k němu několik nových věci. Výsledek spatřil světlo světa 6. června 1988. MTV začalo vysílat klip k pilotnímu singlu „Girlschool“, což kapele zajistilo velkou popularitu. Nejenže se trefila do vkusu doby, ale ukázala, že je talentovanou partou, která dokáže napsat výbornou věc a navíc ji umí prodat. Oproti Cinderelle byl její styl okleštěn o bluesové ingredience, ale o to práskavější byly kytary a Davidsonův vokál v řezavosti předčil Toma Keifera, nazarethovského Dannyho McCaffertyho i Briana Johnsona z AC/DC. Ostatně Australané jsou partou, která na Britny Fox měla rozhodující vliv, ačkoliv se nedá mluvit o bohapusté kopírce, kterých po světě pobíhají tisíce.
Britny Fox nebyli bůhvíjací vynálezci, ale měli ve svém středu Davidsona, výtečného skladatele, který kromě „Girlschool“ dokázal dodat podobně účinný, ještě více chytlavý hit „Long Way To Love“ a výstavní baladu „Save The Weak“, která byla dalším důvodem, proč debutové album slavilo velký úspěch. Zbytek, ač se to může na první pohled zdát, nestál ve stínu těchto tří hitů, ale nabízel zajímavé, ačkoliv dnes zcela zapomenuté věci. Minimálně „Fun In Texas“, „Rock Revolution“ a „Don`t Hide“ jsou v glam metalovém ranku velmi dobré kusy, s výraznými refrény, mají charisma, které jim dodává zejména Davidsonův hlas a melodické linky Smithovy kytary. Kapela použila slavný model stylových kolegů Quiet Riot a pro debut přepracovala skladbu od Slade „Gudbuy T`Jane“, která výborně doplnila původní materiál, ovšem velkým hitem se nestala.
Deska si vedla mnohem lépe, kapela s ní dokázala vydřít zlaté ocenění za prodej půl milionu kusů. Trochu se svezla na velké vlně zájmu o glam metal, ale při poslechu je jasné, že pouze z toho nežila. Nahrávka nedosáhla statusu jako alba spřátelené / konkurenční Cinderelly, ale jako doplněk k poslechu legendy Toma Keifera je debut Britny Fox téměř ideální.
|
