Rozchod s „Dizzym“ Deanem Davidsonem přišel v nejhorší možnou chvíli. Kapela začínala být etablovaným pojmem na scéně, a ačkoliv album „Boys In Heat“ bylo o něco slabší než debut, o poklesu dobytého stupně popularity se mluvit nedalo. Ovšem Davidsonův odchod z historického hlediska zasadil Britney Fox zdrcující ránu. Nikde není psáno, že by kapela přežila devadesátá léta bez úhony, ovšem její výchozí pozice mohla být mnohem silnější. Rozchodu s Davidsonem využila vydavatelská společnost Columbia, která vnímala měnící se klima v hudebním průmyslu a Britny Fox pro ně představovali položku na odpis. Krátce po osudném rozdělení byla kapele doručena výpověď, a i když se managementu podařilo sehnat smlouvu s firmou East West, která patřila pod kolos Warner Music Group, šlo v podstatě o nezávislé vydavatelství s omezeným rozpočtem.
Post zpěváka bylo nutné vyřešit rychle, kapela potřebovala nutně co nejdříve novou desku, aby dokázala přesvědčit o tom, že se obejde i bez hlavního skladatele a výrazného frontmana. Vyhlédla si las vegaského floutka Tommyho Parise z lokální kapely Jillson, který nabídku na stále ještě lukrativní post přijal. Na Parisova bedra spadla také skladatelská povinnost, v níž mu pomohl basista Billy Childs, ovšem ani ve dvojici nešlo nahradit původní Davidsonův rukopis a brzy se začala ukazovat hořká skutečnost, že původní zpěvák bude chybět i po jiných stránkách, než jen po vokální. Pěvecky jej Paris dokázal nahradit vcelku obstojně, protože nebyl špatný vokalista, ačkoliv Davidsonovo uhrančivé charisma postrádal. Jenže práce ve studiu se táhla, doba se rychle měnila a konkrétní výsledky Britny Fox nepředkládali ani na pódiu.
Třetí album „Bite Down Hard“ vyšlo uprostřed ticha, během nějž se soudilo, že Davidsonův odchod kapelu položil. Propagační materiály si pohrávaly s hostovskou účastí dvou hvězd, závěrečné sólo do úvodní skladby „Six Guns Loaded“ natočil Zakk Wylde, a práci s perkusemi v závěrečné coververzi „Midnight Moses“ od The Sensational Alex Harvey Band natočil Rikki Rockett z Poison. To byla třešnička na chuťově nepříliš výrazném dortu. Na další „Girlschool“, „Long Way To Love“, „In Motion“ a „Save The Weak“ zapomeňte, kromě úvodní „Six Guns Loaded“ a výborné, uvolněné „Look My Way“ obsahuje album poněkud nevýrazný materiál, který v porovnání s prvními dvěma deskami bledne a kvůli absenci Davidsonova specifického vokálu ztrácí i na originalitě. Ač nikdy nebyli žádní velcí inovátoři, jako kdyby se Britny Fox stali jednou kapelou z dlouhého davu.
Přitom „Six Guns Loaded“ měla velký potenciál stát se stejně energickým otvírákem jako „In Motion“, a následující „Louder“, i přes poněkud protivný Parisův hlas, dokázala splnit očekávání. Že kapela začíná být svým vlastním stínem, se ukáže v podivné „Liar“, která trpí nedostatkem jakéhokoliv nosného nápadu, a ani Parisův výkon není takový, na co byli fanoušci v minulosti zvyklí. Kapela se skladatelské nedostatky snaží dohnat energickým přístupem, což se jí z části daří v „Closer To Your Love“, než skladbu rozmělní poněkud vlezlý refrén, nebo v „Shot From My Gun“, kterou nejprve rozpumpuje Smithův výtečný riff, ale znovu je tu refrén, který nedokáže ze skladby udělat hitovější záležitost. Vyloženě zbytečné jsou „Black And White“, hrůzná balada „Over And Out“ i „Lonely Too Long“, které ukazují, že tentokrát se hodně paběrkovalo.
V porovnání s předchozími dvěma deskami „Bite Down Hard“ krutě propadla, ačkoliv si kapela pochvalovala, že po Davidsonově odchodu zavládla uvnitř souboru pohoda. To bylo pouze zdání, jak ukázaly následné koncerty, sžívání s Tommym Parisem nebylo nejjednodušší a kapela v rámci propagace alba odehrála pouhých šestnáct vystoupení a nedalo se mluvit o grandiózním úspěchu, protože davy, které na Britny Fox chodily ještě před pár lety, byly tytam. Během června kapela odehrála ještě tři chaotická vystoupení, na nichž už bylo jasné, že míří k rychlému rozpadu. Ten umocnil i vyhazov od společnosti East West i fakt, že jedničkami scény byla Nirvana a Pearl Jam, a na Britny Fox byl zvědav málokdo.
Na rozdíl od jiných glam metalových desperátů, kteří v době grungeové bouře přišli se svými nejlepšími (nebo minimálně skvělými) deskami, si Britny Fox za pád mohli sami, protože „Bite Down Hard“ očekávání nesplnila, stejně jako Paris se neukázal být plnohodnotným nástupcem Davidsona. Kapela rozpad neohlásila, ale nečinnost dávala jasně na vědomí, jak se věci mají. A o moc lépe se nevedlo ani bývalému frontmanovi.
|
