Zklamání, které v řadách Survivor po neúspěchu prvního alba zavládlo, bylo velké. Kapela věděla, že má v rukách výborný materiál, ovšem ten si cestu k posluchačům nenašel a nepomohlo ani vydání singlu „Rebel Girl“, který se na desce nenacházel, ale jeho úkolem bylo na album upozornit. Kromě toho ji brzdily personální problémy, protože stále častěji začínaly kolidovat termíny koncertů kapely s jinými činnostmi basisty Daniela Keitha Johnsona i bubeníka Garyho Smithe, kteří dostali na výběr. Postavil se proti nim i šéf kapely Jim Peterik, kteří přišel s tvrzením, že na to, co Survivor chtějí dělat, jsou oba až moc jazzoví a bylo hotovo. Poté, co skončilo turné k první desce, už nebyl Johnson ani Smith členem kapely. Mahradil je bubeník Marc Droubay, který se znal s kytaristou Frankiem Sullivanem, a basista Stephan Ellis, jehož Peterik a Sullivan viděli hrát na jednom z kalifornských koncertů. Přestože zejména Johnson byl vcelku činným skladatelem, kapela si pochvalovala, že změna byla k lepšímu.

Oba noví členové se zapojili do začínajících prací na druhém albu. Po zkušenosti s Ronem Nevisonem a jeho odmítnutí skladby „Rockin‘ Into The Night“, se Sullivan s Peterikem rozhodli, že na producentskou stoličku usednou sami, ačkoliv neměli v úmyslu opustit losangeleská studia, protože město andělů na západním pobřeží Spojených států bylo místem, kde se psaly dějiny rockové hudby. Hůl nad nimi nezlomil ani John Kalodner, který v kapele cítil ohromný potenciál, jenž Peterik se Sullivanem dokázali přetavit do drážek alba, které vyšlo v říjnu 1981. Byl to mnohem příhodnější čas než předvánoční v roce 1979, kdy kapela vypustila debut, proto se očekával větší úspěch. Ten se dostavil, ačkoliv nijak oslnivý nebyl.

Kapela přišla pouze s osmičkou skladeb, z čehož je znát, že deska vznikala trochu ve spěchu, protože Kalodner si potřeboval před pohlaváry Atlantiku odůvodnit, proč kapelu, která do světa žádnou díru s prvním albem neudělala, přijal pod křídla společnosti. Spěch, v jakém album vznikalo, se podepsal na výsledku, takže "Premonition“ je slabším pokračováním předchůdce. Obsahuje singl „Poor Man‘s Son“, který sehrál v kariéře kapely velmi důležitou roli, ovšem nosných nápadů kapela na rozhazování neměla. Pod jistou kvalitativní laťku se nejde, ale oproti debutu je deska o něco slabší. Fakt, že by za to mohla skutečnost, že na producentské stoličce seděl Peterik se Sullivanem, kapela tvrdošíjně odmítala.

Co se týče hudební náplně, vychází album prakticky ze stejného základu jako debut, ačkoliv na řadě míst, například v úvodní „Chevy Nights“, kapela trochu přitvrdila, protože tak velel duch doby. Je trochu s podivem, že kapela upouštěla od modelu dvou kytar, protože Jim Peterik stále více opanoval klávesy, které byly při natáčení debutu výsadou zpěváka Davea Bicklera. Peterik je stále více zakomponovával do hudby, a i když hlavní slovo stále (kromě Bicklerova hlasu) měla Sullivanova kytara, bylo jasné, že v budoucnu půjde vše cestou k větší klávesové integraci. To ještě není případ tohoto alba, které možná nejvíce ze všech děl Survivor pošilhává po hard rockové složce. Důkazem toho je skladba „Take You On A Saturday“, která má riff, za nějž by se v dobách největší slávy nestyděli ani Deep Purple, ač skladba nepatří k vrcholům nahrávky.

Tu táhne kupředu „Poor Man‘s Son“, ale mezi fanoušky si v dalších letech našly oblibu také „Summer Nights“ a „Love Is On My Side“, které ukázaly, že v Survivor třímá velký potenciál. Na „Premonition“ nebyl zcela využit, což byla i vina produkce, neboť Sullivan a Peterik postrádali zkušenosti, čímž album výrazně trpí. Projevilo se to třeba na tom, že naprosto skvělou věc „Heart‘s A Lonely Hunter“ kapela schovala až na závěr alba, přestože jde možná o nejlepší kompozici desky. Výtečný výkon v ní podává i Bickler, jemuž bylo předhazováno, že v porovnání s vokalisty světové extratřídy jeho projev bledne. Opak dokazuje v této skladbě. V její dramatické stavbě, která vzdáleně připomene prog rock sedmdesátých let, exceluje i Sullivan se sóly i riffy, které jako kdyby vypadly z hard rockové pokladnice sedmdesátých let.

Deska si vedla lépe než předchůdce a z „Poor Man‘s Son“ se stal v amerických hitparádách menší hit. Kapela byla spokojenější, ačkoliv v době vydání musela sledovat, jak konkurenti Journey, Foreigner a Toto, jimž se v popularitě nikdy nevyrovnala, sklízejí jeden úspěch za druhý s alby „Escape“ nebo „4“. Survivor, ač nehráli hudbu o nic moc horší, spíše paběrkovali na úrovni klubů a malých hal. Jenže tehdy se objevil nečekaný spojenec a milovník skladby „Poor Man‘s Son“. Na scénu přišel Rocky Balboa, tedy Sylvester Stallone...

www.survivorband.com

YouTube ukázka - Poor Man‘s Son

Seznam skladeb:
1. Chevy Nights
2. Summer Nights
3. Poor Man‘s Son
4. Runway Lights
5. Take You On A Saturday
6. Light Of A Thousand Smiles
7. Love Is On My Side
8. Heart‘s A Lonely Hunter

Sestava:
Dave Bickler - zpěv, klávesy
Frankie Sullivan - kytara
Jim Peterik - kytara, klávesy
Stephan Ellis - baskyara
Marc Droubay - bicí

Rok vydání: 1981
Čas: 32:09
Label: Scotti Bros./Atlantic
Země: USA
Žánr: AOR

Diskografie:
1979 - Survivor
1981 - Premonition
1982 - Eye Of The Tiger
1983 - Caught In The Game
1984 - Vital Signs
1986 - When Seconds Counts
1988 - Too Hot To Sleep
2006 - Reach

Související články

Foto: archiv kapely