Otázka, jestli se hard rocková Ginevra vyhne syndromu projektů, do jejichž vztahů přikápli lepidlo Frontiers Records je zodpovězena. K tomu, aby se švédská čtveřice udržela pohromadě s chutí pokračovat po solidně přijatém debutu „We Belong to the Stars“ určitě přispěl fakt, že hlavním hybatelem děje byl od začátku frontman Kristian Fyhr, takže nitky, za které zatáhl Serafino Perugino ovlivnily personální stránku věci, nikoliv primárně tvorbu. Pokračování se tedy jevilo daleko přirozenější, než u umělých slepenců a výsledkem je druhé album „Beyond Tomorrow“.
Haló efekt, kterým mohl na posluchače zafungovat debut (navzdory tomu, že se Ginevra naprosto striktně držela žánrových mantinelů a šla ryze do osvědčených postupů), je v současné době pryč a svým způsobem to je pro kapelu zlomový moment – není čím překvapit a spoléhat se dá jen na dobré nápady, chytlavé melodie a stoprocentní provedení. Kytarista Magnus Karlsson (The Ferrymen, Primal Fear), baskytarista Jimmy Jay (H.E.A.T.) i bubeník Magnus Ulfstedt (ex-Eclipse, Nordic Union) jsou zárukou toho, že nahrávka dokonale šlape a má jiskru, Kristian Fyhr u mikrofonu má výbornou formu, hudba spolehlivě zabere na příznivce Pretty Maids, či Pink Cream 69 (a řady dalších spolků), takže problém může být jedině jednak v okoukanosti, jednak ve skutečnosti, že Ginevra zní v některých skladbách zbytečně (a překvapivě) usedle.
Možná si toho je trochu vědoma i kapela, protože první čtyři singly, které vypustila do éteru (asi ne náhodou i první čtyři skladby na desce), se téhle bolístce vyhýbají. Zejména úvodní „Moonlight“ je ideálním způsobem, kterak z náhodného posluchače rychle udělat příznivce kapely – kousavý riffový nástup, akčnost, melodičnost, zpěvnost, naléhavost, k tomu nadýchaný refrén s lehkou tanečností i dobře vypjatým zpěvem a na světě je stoprocentní chytlavka. V následujících třech položkách Ginevra připomene, že zarputilé držení se pravidel žánru ještě nemusí probudit nebezpečí stereotypu a asi nejdál se pustí v temnější „Arms Of Oblivion“, která se mohla směle připojit k úvodnímu čtyřlístku jako povedené lákadlo pro příznivce. Zbytek desky žánrového příznivce spolehlivě nasytí, ale že by v nich narazil na kdovíjak šťavnaté a neotřelé kusy se příliš doufat nedá.
Už debut jasně řekl, že Ginevra nemá žádné revoluční choutky a na tom se nic nemění. Stabilita a jistota jsou pilíře, na nichž stojí základy „Beyond Tomorrow“ a které stačí na to, aby vzniklo dobré album. Nicméně původní jiskra září o něco méně jasněji.
|